Když jsem se narodil, byl prezidentem vrah Klement Gottwald. Po něm přišel harmonikář a velký odborář Antonín Zápotocký. Když v roce 1957 zemřel, bylo to poprvé co jsem u sousedů viděl televizi. Dávali jeho pohřeb.
Po něm přišel mariášník, a dle spolužaček, nejhezčí prezident na světě Antonín Novotný, který většinu svého prezidentského platu dával KSČ. Odešel neslavně. Byl vyhozen. Po něm přišel Ludvík Svoboda. Legionář. Hrdina z východní fronty. Nakonec ho museli odvolat, protože možná už ani nevěděl, že je prezident. Po něm přišel normalizátor Gustav Husák. V padesátých letech zavřený jako slovenský nacionalista. Vybojoval pro Slovensko federaci. Ale když se dostal k moci, tak ji tak okleštil, že slovo federalizace pozbylo významu. Po něm, díky bouřlivému roku 1989, přišel Václav Havel. Pravděpodobně slavnější v cizině, než u nás. Ale na Hrad přivedl svobodomyslné lidi. Po něm nastoupil jeho ideologický soupeř Václav Klaus, který si sebou přivedl velice "zajímavé" lidi. Někteří dokonce odmítají Darwinovu teorii o vzniku druhů. A po něm, po velkém úsilí a díky lžím, se dostal na prezidentský stolec můj "nejdražší" prezident Miloš Zeman. Ihned po nástupu zvedl rozpočet prezidentské kanceláře na dvojnásobek. A jako správný potomek husitů se vydal na spanilé jízdy po vlasti, aby všem kázal své dobro. Problém je, že své spanilé jízdy dělá na cizí účet - krajů. Doposud to kraje stálo 17 milionů. A jelikož se blíží volby, tak toto číslo není určitě konečné.
Ale na druhou stranu je nutné přiznat, že dává půlku svého platu na snížení státního dluhu. A nejenom on, ale i jeho příznivci. Možná by stálo za úvahu můj "nejdražší" prezidente, kdybyste tyto peníze využil na proplacení cestovného vašich spanilých jízd. Kraje určitě budou vědět co s ušetřenými penězi.
