V době mobilizace už jednotky SOS (Stráže obrany státu) neměly na Chebsku, Šluknovsku a Osoblažsku kontrolu nad státní hranicí.
24. září Československá armáda znovu dobyla Šluknovsko. Proti povstalcům, podporovanými jednotkami SA a SS, nastoupily dva prapory pěchoty, podporované útočnou vazbou.
Při mobilizaci nenastoupilo přes 100 000 německých odvedenců, což bylo přes 40% těch co dostali povolávací rozkaz. Absencí nenastoupivších odvedenců německé národnosti bylo postiženo především těžké dělostřelectvo a řidiči. Řada jednotek se tím pádem nemohla včas dostat na místo určení. V letectvu nebyly v plném stavu záložní jednotky. Většina z těch co nenastoupila, uprchla do Německa, kde posílila jednotky německé armády, a nebo do lesa, kde posílila jednotky Freikorpsu. V celém pohraničí útočily jednotky Freikorpsu na celnice, nádraží, SOS jednotky, pošty apod. V Železné Rudě vytrhaly koleje a stavěly barikády. Na nádraží v Alžbětině zajaly železničáře a finanční stráž a do Bavorska odvezly pět lokomotiv.
Zpráva majora pěchoty Antonína Ouředníka 35. plzeňského pluku: Národnostní poměr u útvaru "B" byl špatný. U jednotek bylo přes 40% Němců. V Touškově propukly demonstrace. Velitel divize nařídil asistenci jedné roty, konkrétně 8/35. "B" prapor byl až na jednu pěší rotu v Malešicích u Plzně. Jedna pěší rota byla ubytována ve výlučně německé vesnici, což mělo vliv na vojíny německé národnosti.
Do lehkých opevnění byli přidělování odvedenci německé národnosti. U Trutnova první sled měl poměr Čechů a Němců 1 : 2. Druhý sled byl 100% německý. Z jednoho vyšetřování je patrné, že osádka jednoho řepíku chtěla obrátil zbraně proti svým kolegům. Existuje taky záznam, kdy německý voják československé armády postřílel své české kolegy.
Hitler po mobilizaci a odmítnutí memoranda řval v projevu ve Sportovním paláci:
"Otázka která nás v posledních měsících nejvíc trápí, je obecně známá. Už se ani nejmenuje Československo, nazývá se pan Beneš! S tímto jménem je spojeno všechno, co dnes sužuje miliony lidí, z čeho si zoufají a co je naplňuje fanatickým rozhodnutím...Tento český stát začal jedinou lží. Otec tehdejších lží se jmenoval Beneš!...On připustil, že je nutno tyto oblasti odstoupit. Takové bylo jeho prohlášení! Ale co dělá? Neodstoupil území, a na místo toho teď vyhání Němce!...Teď jsem žádal po dvaceti letech, aby byl Beneš konečně donucen k pravdě. Dne 1. října nám musí přenechat tato území...A to mohu říci jen jediné. Dva muži stojí proti sobě! A tady stojím já! Jsme dva odlišní muži. Když se pan Beneš v tom velkém zápase národů potuloval po světě, já jsem plnil povinnost jako řádný německý voják. A nyní stojím proti tomuto muži jako voják svého národa!...Rozhodnutí má nyní v ruce on! Mír, nebo válka! Buď tuto nabídku přijme a dá konečně Němcům svobodu, nebo si pro tu svobodu sami přijdeme! To nechť vezme svět na vědomí...Jsem odhodláni! Teď si může pan Beneš vybrat!"
Po tomto projevu se konaly ve všech větších městech demonstrace s heslem: "Konec Beneše!" Goebbels na jiném shromáždění prohlásil: "Pan Beneš bude muset splnit svou povinnost tak, či onak. S doprovodem hudby, nebo bez něho, jak teď zanotoval ten žvást o demokracii a civilizaci." (Znáte politika té doby, který by byl vystaven takovému nátlaku?¨)
25. září britský velvyslanec předal československé vládě text memoranda, které vláda odmítla. Francie oznámila, že v případě německého útoku přijde Československu na pomoc.
27. září zaslal Hitler Chamberlainovi ultimátum, ve kterém se dožadoval svých požadavků, jejichž splnění žádal do 14:00 příštího dne. V opačném případě hrozil anšlusem Československa. Nadále pokračovala mobilizace a ozbrojené srážky v pohraničí.
Chamberlain 27. září v britském rozhlase prohlásil: "Jak strašné, jak fantastické a neuvěřitelné, že máme kopat a zkoušet plynové masky pro spor v jedné daleké zemi, mezi národy, o nichž sotva něco víme."
Přesto britská admiralita vydala rozkazy k mobilizaci loďstva.
28. září upozornil Chamberlain Hitlera, že vše podstatné může být řešeno bez války a bez odkladu. Zároveň požádal Benita Mussoliniho o prostřednictví v mezinárodním jednání o německých požadavcích. Na Mussoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie, která se měla konat příštího dne v Mnichově.
Po svolání konference čtyř do Mnichova žádali generálové Beneše, aby neustoupil a vypověděl Německu válku. Beneš to odmítl. Poté prohlásil: "Dojde k válce. Teď nechtějí západní mocnosti bojovat po boku Československa, ale budou nuceny to udělat za zhoršených podmínek pro Československo a bez něho."
Největší řvoun se jmenoval Emanuel Moravec, který se vydával za největšího vlastence. Jak všichni víme, stal se největším kolaborantem.
Ještě před jednáním, řekl Hitler Mussolinimu : "Současné Československo je třeba zlikvidovat, protože má k dispozici čtyřicet divizí a svazuje mi ruce vůči Francii."
Po podpisu Daladiera, kterého k podpisu především tlačil ministr zahraničí věcí George Bonnet, kterého těsně před podpisem Daladier na jeho postu nahradil, vítali na letišti nadšení občané. I Chamberlaina vítaly na letištích nadšené davy jako mírotvůrce. Tisk řičel nadšením. Taky je třeba si přiznat, že obyčejní Francouzi a Britové jen mlhavě věděli něco o zemích, které, po Velké válce, ve východní Evropě vznikly, a neměli žádnou vůli, proč by za ně museli bojovat, když ve válce obě země pochovali milion mrtvých. Kromě toho např. ve Francii část pravice viděla v Hitlerovi hráz proti bolševikům ze Sovětského svazu a pacifická levice křičela: "Raději upadnout do otroctví než válku!"
Je nutné si taky přiznat, že politici se především snaží vyhovět svým voličům, a voliči chtěli smlouvu, a ne válku.
Zdá se, že v té době byli v Evropě pouze dva politici, kteří viděli dál, než na špičku svého nosu. Byl to E. Beneš a W. Churchill.
30. září zasedala v Berlíně komise ustanovená v Mnichově, aby určila "definitivní hranice". Veřejnost reagovala na Mnichov nejdříve rezignovaně, ale poté se její hněv obrátil proti bývalým spojencům, ale i proti Benešovi.
