"Významný" česko-německý "historik" s předlouhým jménem Jan Nepomuk Albert Berwid Buquoy z Eliqutu alias Jan Kopecký nás během jarních měsíců zahltil několika lživými blogy s tématem Dr. Milady Horákové. Bohužel i někteří čtenáři, zvláště ti, kteří si libují ve spikleneckých teoriích, neznalých dějin, podlehli jeho lžím.
Jan Nepomuk Albert Berwid - Buquoy z Eliqutu, narozený jako Jan Kopecký
Proto mi nezbývá, než některé lži a bludy tohoto rádoby "historika" opravit. Začněme jeho slovy od úplného začatku, kterým byl jeho blog "Milada Horáková a její pochybná víra v socialismus".
Ano rodina, z které Milada Horáková pocházela, byla dobře situovaná. Ovšem pokud se Buquoy-Kopecký domnívá, že by za svůj majetek měla vděčit vídeňskému císařství - aby člověk takovou hloupost pohledal. Spíše to svědčí o schopnosti.
To že Milada Horáková (v té době ještě Milada Králová) odmítala císařství, je samozřejmě pro ctitele habsburské říše neomluvitelný zločin. Pro vlastence, kteří toužili po samostatném státu, bylo vyloučení Milady Horákové z gymnázia za "poškozování zájmů panovnického rodu" důkaz jejího vlastenectví. Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, jehož se Milada Horáková zúčastnila s davem, je poloviční pravdou. Ano byla jedna z davu, ale není pravda že sochu strhávala. (Podle historiků s touto legendou přišla StB po procesu v roce 1950 - viz ČT Historie.cs věnovaná Mariánskému sloupu) Nebylo to poprvé a ani naposledy, kdy se v takovýchto historických okamžicích davová psychóza zvrhne v ničení symbolů odcházející éry. V květnu 1945, případně v srpnu 1968, padaly také symboly té doby. Bylo to vždy v historii a bude to i nadále. Tak, jako součástí historie bylo postavení Mariánského sloupu, tak i jeho stržení, a možná i jeho znovuobnovení bude její součástí.
Dále ve svém lživém blogu Buguoy-Kopecký uvádí, že je znám výrok Milady Horákové: "Zatočili jsem se šlechtou, zatočíme s církvemi." Ve skutečnosti s tímto výrokem jako první přišel další významný česko-americký "historik" Ross Hedviček, který se narodil jako Rostislav Hedvíček. V roce 1986 emigroval, a v současnosti se sluní na Floridě v USA. Odtud pomocí blogů, hromadným šířením e-mailů (proto bývá označován spammen), a jako vydavatel CZ-Magazínu nás zásobuje svými moudrými myšlenkami, podle kterých jsou Češi totální blbci, zatímco on všechno ví a všechno zná (zdá se, že se narodil jako Brouk Pytlík). Tento výrok, bez prozkoumání jeho pravdivosti, nelenili opakovat i v internetovém časopisu Fragmentu jejich majitelé Ivana Haslingerová s Jiřím Pancířem.
Tito taky "historici", manželé, ve skutečnosti fyzička a chemik, bývalí zaměstnanci Akademie věd, kterou museli nedobrovolně opustit. A tak jim nezbylo, než začít podnikat. Proto se rozhodli založit Kulturní komisi ČR. Ale nenechte se mýlit, nejedná se o žádnou státní instituci. Tu pouze založili, aby mohli zmást sponzory a vydávat kuturně hosopodářskou revui Fragmenty, která podporuje pravicovou politiku, konkrétně ODS. Ne nadarmo, kromě zmíněných, do Fragmentu píšou Ladislav jakl, Milan Knížák, a členy redakční rady jsou Petr Hájek, bývalý kancléř Václava Klause, nebo MUDr. Roman Joch, ředitel Občanského institutu. Ke všemu Ivana Haslingerová je taktéž kolegyně z blog.idnes.cz.
Ti rozšířili Hedvíčkův blud o své další zjištění: tento výrok měla šestnáctiletá Milada Králová (Horáková) prohlásit na hasičském žebříku, když dávala smyčku kolem krku Neposkvrněné Panny Marie. Přitom měla stát na úzkém žebříku čtrnáct metrů nad zemí a pod ní řvala část davu žádající stržení sloupu a druhá část řvala žádost o zachování sloupu. Ironií je, že Milada Horáková byla s rodiči věřící katoličkou. Teprve poté co si v roce 1927 vzala Bohuslava Horáka, redaktora Československého rozhlasu, přestoupila ne demonstrativně, jak se nám snaží vsugerovat Buquoy-Kopecký namluvit , ale na přání svého manžela, který byl členem Českobratské církve evangelické s rodiči do této církve.
27. června 2010 u příležitosti 60. výročí popravy a 75. výročí vstupu do Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 5 - Smíchově, odhalili v parčíku před svým kostelem pietní místo, které navrhl zdarma akademický sochař Olbram Zoubek. Takto Milada Horáková zatočila s církví, a tak církev zatočila s Miladou Horákovou. Pro pomluvu je všechno dobré.
Jestli má v něčem Buguoy-Kopecký pravdu, je její víra v socialismus. Ovšem ne takový jaký má dotyčný pán na mysli, a v jakém prožil část života. Věřila v český národní socialismus, který nemá nic společného s marxistickým pojetím. Vysvětlit rozdíl, by znamenalo desítek stran textu, a na to není zde místo ani čas.
Dále nám Buguoy-Kopecký chce namluvit, že Milada Horáková po vystudování práv v roce 1926, měla tendenci vstoupit do KSČ a do Československé strany národně socialistické (ČSNS) nespěchala a vstoupila do ní až v roce 1929, kvůli zaměstnání na Útředním sociálním úřadě hlavního města Prahy, kde byl jejím šéfem Dr. Petr Zenkl. Zapomněl se ovšem zmínit o tom, že ještě jako studentka práv se setkala se senátorkou za ČSNS Františkou Plamínkovou, zakladatelkou Ženské národní rady (ŽNR), kam také Milda Horáková vstoupila. Brzy se stala oporou Plamínkové a později její přítelkyní. Přitom do ČSNS vstoupila v době kdy se strana v roce 1926 po vstupu E. Beneše přejmenovala z Československé strany socialistické - když toto jméno přijala v roce 1918 (kdy do ČSNS vstoupili anarchokomunisté např. S.K. Neumann nebo Vrbenský, který po vyloučení anarchokomunistů ze strany v roce 1923 přešel do KSČ, kde se stal významným členem) na Československou stranu národně socialistickou. Do KSČ prý taky nevstoupila proto, že by nemohla dělat ve státní sféře. Zajimavé, zvláště když je známo, že Augustina Kodeřičová (známá jako Gusta Fučíková) jako členka KSČ v roce 1924 pracovala jako úpřednice ministerstva školství.
Buguoy-Kopecký má pravdu, že Horáková byla radikální socialistka, především v prosazování ženských práv a v podobě sociální politiky, která se v Evropě prosadila v šedesátých letech. Neváhala se o svým přesvědčení hádat s každým, kdo s její tezí nesouhlasil. Zároveň jako velká demokratka, která nikdy neodmítla jiný, ač třeba pro ní nepřijatelný názor, se nikdy nesnížila k pomluvám či hrubostem! Právě proto se tak chovala, pro někoho nepochopitelně, jak při nacistickém tak i komunistickém procesu!
Což pro lidi typu Jana Buguoye - Kopeckého je něco nepochopitelného!
Takže opět zítra!
Dozvěděl jsem se, že ve čtvrtek 26. 6. se od 16 hod. koná pietní akt u fiktivního hrobu Milady Horákové na Vyšehradě.
