Zemana baví urážet a vyhrávat: "Za svou kariéru jsem zlikvidoval osm malých levicových stran." Stylizuje se do pana neomylného, tím se v podstatě ztotožňuje s Václavem Klausem. Ne nadarmo oni dva jsou symbolem devadesátých let.
Výsledkem "Opoziční smlouvy",
byl krach akce "Čisté ruce". Jediným viditelným výsledkem akce bylo uvěznění ministra financí sociálně demokratické vlády Ivo Svobody a jeho poradkyně Barbory Snopkové za zpronevěřených, "směšných" 6,5 milionů korun. Podle tohoto vzoru by muselonásledovat tisíce zavřených. Mám spíše pocit, že se jednalo o vyřizování účtů v ČSSD. Pak tu ještě byla aféra Františka Chvalovského, kterého osvobodila Klausova amnestie, a pár mediálně vděčných kauz, jako byl celní podvod "sparťanského" Macha.
Po letech si Zeman stěžoval, že akci "Čisté ruce" zmařila nečinnost orgánů činných v trestním řízení. Nezbývá než se zeptat, kdo tehdy vládl!? Zeman? Nebo někdo jiný? Nebo to byla "Opoziční smlouva", která mu svazovala ruce? Zdá se, že akce "Čisté ruce" se nakonec stala akcí "ruka ruku myje", nebo "já na bráchu, brácha na mne". Možná by si Zeman nemusel tolik stěžovat, kdyby nedopustil rozprášení bezpečnostních složek. Jen v roce 1999 odvolal šéfa SPOK Evžena Šírka, ředitele BIS Karla Vultarina, ředitele NBÚ Pavla Koláře, ředitele pro odhalování špinavých peněz Stanislava Kosíka a agenta BIS Romana Hrubanta, který vyšetřoval možnou trestnou činnost některých členů ČSSD. Možná, že toto byla akce "Čisté ruce"! Po těchto krocích, které v podstatě ochromily bezpečnostní složky, teklo hodně šampaňského v nóbl podnicích. Možná, že o tom ani Miloš Zeman "nevěděl", protože podle tehdejšího ministra vnitra Václava Grulicha, tyto čistky řídil Miroslav Šlouf.
Příchodem Miloše Zemana do funkce předsedy vlády česká politika zvulgárněla a zarogantněla, a jeho vládu provázela řada, někdy až neuvěřitelných, afér. V roce 1998 se provalil politický skandál, který začal už v roce 1996, kdy Miloš Zeman s Karlem Machovcem vyrazili do německého města Bamberg na utajované jednání s českošvýcarským podnikatelem Janem Vízkem. Vízek měl tvrdit, že za místa ve vládě dostane ČSSD dar v hodnotě několika set milionů a kompromitující materiály na představitele ODA a ODS. Miloš Zeman náhle ztratil paměť, Tvrdil, že se s tímto "psychopatem" sešel na pět minut a vyrazil s ním dveře. Ale Česká televize zjistila, že těch schůzek bylo pět. Zlom nastal v roce 2001, kdy deník MF Dnes (který Miloš Zeman tak "miloval") zveřejnil rozhovor s účastníkem schůzek, s Jaroslavem Vlčkem. Ten v rozhovoru potvrdil Vízkova slova a zároveň uvedl, že Vízek na schůzce podal zprávu o černém kontu ODS, což vedlo v roce 1997 k pádu vlády. ČSSD popřela "pravdivost" těchto slov.
Snad aby odvedl pozornost od Bambergu, přišel koncem roku 1998 s tvrzením, že má důkazy o tom, že se Jan Ruml chystá zavést v České republice policejní stát. Argumentoval slovy, že získal kufřík důkazů, které ihned odnesl prezidentu republiky Václavovi Havlovi, aby se k tomu vyjádřil. Ukázalo se, že kufřík obsahoval pětadvacet stran, které získal Zemanův bezpečnostní poradce Mikuláš Tomin od jistého Miloše Demétera, osmnáctkrát trestaného muže (sic!). Ve skutečnosti kufřík neobsahoval nic, co by dokazovalo, že se snaží Jan Ruml policejní stát vybudovat. Když se prokázala nesmyslnost kufříku, Zeman, jak má ve zvyku, přišel s novou teorií. Informaci dostal určitě proto, aby byl diskreditován on a jeho strana! Že by si předseda vlády nebyl schopen zjisti, kdo mu kufřík posílá? S nějakou mediální lží namířenou proti oponentům vystupoval od svého zvolení předsedou ČSSD každý rok.
V roce 1999 propukla další aféra: aféra Štiřín. V červenci 1999 Miloš Zeman veřejně obvinil Josefa Zielence z korumpování žurnalistů. Brzy se provalilo, že Miloš Zeman neměl pro své tvrzení žádný důkaz. Naopak se dokázalo, že Zemanův poradce Jaroslav Novotný přemlouval ředitele Štiřína, aby nějaký důkaz proti Zielencovi vyrobil a předal Karlu Srbovi. Vzkaz doplnil srozumitelný náznak, že pokud to Hrubý neudělá, přijde o místo. Hrubý telefonickou nahrávku zveřejnil. Policejní vyšetřování šlo do ztracena a Karel Srba byl naopak povýšen na sekretáře ministra zahraničí Jana Kavana.
Karel Srba stál v pozadí další aféry: "Aféra Český dům". Český dům patřil českému velvyslanectví v Moskvě. Ministerstvo zahraničí vedené Janem Kavanem budovu pronajalo za velmi nevýhodných podmínek. Odpovědnost za tento nevýhodný pronájem měl Karel Srba, který je znám především díky medializaci jeho afér; včetně té, během níž dokazoval, za co si koupil drahou nemovitost. Vehementně se bránil poukazem na krabici od bot, ve které mělo být půl milionů dolarů po otci (pod postelí). Rozezlen aférou si objednal vraždu novinářky Sabiny Slonkové a za přípravu její vraždy byl odsouzen k dvanácti letům vězení.
Jan Kavan, ministr zahraničí Zemanovy vlády, nadřízený Karla Srby, se po nabourání několika automobilů poblíž parlamentu proslavil tvrzením, že nepil, ale pouze si Alpou namasíroval krk; a tvrzením, že neví, jak se mu v jeho trezoru na ministerstvu zahraničí objevilo půl milionu korun. Nikdo dodnes přesně neví, jak to bylo s jeho aférou ohledně spolupráce s StB, kde měl krycí jméno Kato.
V květnu 2000 reportéři MF Dnes informovali veřejnost o dalším politickém skandálu, který je znám pod jménem aféra Olovo (podle chemické značky Pb - Petra Buzková). Materiál nazvaný Olovo měl zdiskreditovat ministryni školství Petru Buzkovou. Spis mimo jiné obsahoval smyšlené pomluvy o tom, že se Petra Buzková živila prostitucí, že týrala svou malou dceru a spolupracovala s StB. Vedení ČSSD rázně odmítlo, že má se spisem cokoliv společného. Stejně se vyjádřil šéf Zemanových poradců Miroslav Šlouf. Zlom nastal v srpnu 2000, kdy jiný Zemanův poradce Zdeněk Šarapatka, na polici vypověděl, že autorem Olova je Vratislav Šíma.
Reakcí Miloše Zemana bylo podání trestního oznámení na reportéry pro pomluvu, která byla ale odložena. Policie nakonec potvrdila, že autorem spisu je Zemanův poradce Vratislav Šíma, který přesto i nadále pracoval na Úřadu vlády.
Pokračování zítra pod jeménem Geniální manipulátor Miloš Zeman - Zemanova vláda
