Nic tak nebudí emoce jako smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik z 13.prosince 1943.
Beneš po zklamání ze zrady Velké Británie a Francie logicky hledal kdo bude schopen zajistit budoucnost Československa v předmnichovské podobě. S ohledem na vývoj války a zjištění, že ten kdo bude osvobozovat Československo (druhá fronta se otevřela až za šest měsíců) a i s ohledem, že Sověti začali jasně dávat najevo své úmysly s Polskem a Maďarskem, začal hledat cestu i s vědomím, že Československý armádní sbor nabýval na významu, jak se Sověty podepsat přijatelnou smlouvu.
Pravdou je, že ho od podpisu odrazovala část politiků v USA a Velké Británii. I když třeba Churchill, Roosevelt či De Gaulle s ní neměli problémy. A pravdou také je, že mohl varovat spor který propukl mezi náčelníkem československé mise mezi generálem Pikou, minstrem obrany Ingrem a velvyslancem Fierlingrem. Píka hájil československé zájmy, zatímco Fierlinger se postavil za moskevské (komunistické) vedení. Spor se týkal zejména odvolání důstojníka Stoje z Teheránu, kterou požadovali Sověti na základě pomluv. Píka a Ingr kladli zasahování do své svrchovanosti odpor, zatímco Fierlinger se stále víc přikláněl k sovětským zájmům. Nepodložené výtky proti Píkovi šířené komunisty nakonec vedly k tomu, že se v polovině října 1943 pohádal s Žukovem. (a tím si nejspíš podepsal ortel smrti) Exilová vláda musela připomenout Fierlingerovi aby i on: "Je-li třeba, ukázal a obhájil, proč v této méně důležité věci nemůžeme Sovětům vyhovět."
Beneš přes Irán, Ázerbájdžán dorazil 11. prosince do Moskvy, kde ho přivítal Molotov a Vorošilov. Poté se setkal s delegací krajanů vedenou Klementem Gottwaldem a Zdeňkem Nejedlým. V té době taky přeběhlo k Rudé armádě 3000 vojáků z 1. slovenské pěší divize.
Je taky pravdou, že s Molotovem mluvil o odsunu Němců a Maďarů, jednalo se o odsun 2 až 2,8 milionů Němců, s čímž už před tím souhlasili i Britové a 400 000 Maďarů. Molotov vytýkal Benešovi, že český odboj není tak silný jako polský, na což Beneš přislíbil přednostní vojenskou spolupráci a zvýšení hospodářské výměny. Sporem se stal pohled na Francii. Podle Sovětů je s Francií konec, zatímco Beneš byl přesvědčen, že Francie se rychle pozvedne.
Při cestě nazpět se 2.ledna sešel v Alžíru s De Gaullem a řekl mu: "Podívejte se na mapu, Rusové se blíží ke Karpatům a západní státy dosud nejsou připraveny k vylodění ve Francii. Mou zemi tedy osvobodí Rudá armáda. Abych v ní mohl nastolit svou vládu, musím se dohodnout se Stalinem. To jsem právě udělal, a to za podmínek, které nezpochybňují nezávislost Československa. Jak jsme se dohodli, nebude se ruské vedení v ničem plést do našich politických záležitostí."
Smlouva obsahuje šest článků:
1. Závazek vzájemné vojenské a jiné pomoci a podpory ve válce proti Německu a jeho spojencům.
2. Závazek nevstoupit do jednání s vládou Německa (anebo jinou německou vládou, která se nevzdá válečných záměrů) a bez vzájemné dohody neuzavírat příměří nebo mír s Německem ani s jeho spojenci.
3. Závazek vzájemné vojenské a jiné pomoci a podpory v případě války s Německem nebo jeho spojencem po skončení druhé světové války.
4. Dohoda o těsné a přátelské spolupráci po válce, založené na zásadách nevměšování do vnitřních záležitostí druhého státu, vzájemného respektování svrchovanosti, vyvíjení co možná nejširších hospodářských styků a vzájemného poskytování hospodářské pomoci.
5. Závazek neuzavírání spojenectví nebo neúčasti na koalici namířené proti druhé smluvní straně.
6. Platnost smlouvy určena na dobu 20 let od podpisu s prodloužením na dalších pět let, pokud jedna ze smluvních stran nevypoví smlouvu 12 měsíců před uplynutím lhůty. Smlouva podléhá ratifikaci.
Ke smlouvě byla připojena čtyři memoranda:
Memorandum československé vlády k transferu Němců a Maďarů z Československa - formulována zásada, že podle zákonů Německa jsou "všichni Němci v ČSR říšskými občany" a že do pěti let mají opustit území ČSR, pokud o jejich československým státním občanství nerozhodne československá vláda.
Memorandum československé vlády o vojenských otázkách - otázky organizace československých jednotek na území SSSR (1. čs.) armádní sbor, 1. čs. smíšená letecká divize, 2. čs. paradesantní brigáda a další), sovětské vojenské pomoci československé armádě a poválečné spolupráce armády ČSR s Rudou armádou.
Memorandum československé vlády o poválečné československo-sovětské hospodářské spolupráci - proklamovalo, že veškerý vojenský průmysl v ČSR bude znárodněn a proběhne reorganizace bank a úvěrového systému v ČSR.
Memorandum československé vlády o požadavcích týkajících se postavení Československa a řešení otázky jeho národnostních menšin po uzavření příměří.
Smlouvu podepsal československý velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger a sovětský komisař zahraničních věcí Vjačeslav Michajlovič Molotov .
Podobnou smlouvu o rok dřív podepsali Britově a rok poté i Francie.
