Trochu bez povšimnutí, vlivem mediálního kolotoče kolem prezidentských voleb v USA, prošlo oznámení, že komunistická Čína odvolala dva hongkongské poslanec, kteří byli demokraticky zvoleni v zářijových volbách.
Důvodem odvolání bylo, že nesložili ústavou požadovanou přísahu, která obsahuje slib věrnosti komunistické Číny, a začali hovořit o nezávislosti Hongkongu na Číně. Čína je odvolala i přesto, že Hongkong je autonomní součástí Číny v rámci systému "jedna země, dva systémy", a jeho občané, na rozdíl od zbytku Číny, mají zajištěny některé základní politické svobody. Zároveň pročínský šéf hongkongské administrativy chce přijmout zákon, který by zavedl tresty za prosazování nezávislosti na Číně.
Zatímco naši čtyři nejvyšší představitelé, rychle neopomněli Čímu ujistit o naši servilitě, v případě Hongkongu mlčí. Raději urychleně pospíchají do Rigy, kde se sešla platforma 16 + 1, která sdružuje jedenáct středo a východoevropských zemí a pět balkánských států, aby společně s Čínou, nositelkou ideí, kterou sami zavrhli, projednala a schválila další ekonomické plány. Zemím z této iniciativy jde v podstatě o jediné - přitáhnout čínské peníze. Ale co za to?
Je zajímavé, že v době intenzivního podlézání Číně, jiné evropské země pochopili o jak nebezpečnou hru se jedná a začínají se ze svého čínského snu probouzet. Například Německo, po informaci amerických tajných služeb, zastavilo prodej některých německých firem do čínských rukou. Konečně (doufám) pochopilo, že Číně jde především o nákup evropských výrobců vysoce rozvinutých technologií. Nejedná se jim o zaměstnance, či jejich zlepšení sociálního postavení, jak by odpovídalo jejich komunistického přesvědčení, ale jen a jen o know how.
Zároveň se zvětšuje odpor proti tomu, aby EU uznalo Čínu jako zemi s tržním hospodářstvím, protože pokud na tuto pomýlenou tezi Evropa přistoupí, tak jen v České republice přijde o práci patnáct tisíc ocelářů, plus čtyřicet pět tisíc zaměstnanců v navazujících profesích. S ohledem na to, i přes velké sliby a velké oči našeho prezidenta, doposud Číňané zaměstnali pár desítek lidí, včetně luftjardy - Jaroslava Tvrdíka, kterému se podařilo udělat naší republice stamilionové škody - se dá s jistotou říci, že by se jim nikdy nepodařilo nahradit ztracených šedesát tisíc míst. A to nemluvím o ztrátě strategického průmyslu pro obranu naší země.
Pokud nový americký prezident Donald Trump prosadí 45% dovozní cla na čínské zboží, stane se Evropa cílem čínské ekonomické invaze. A místo Mao Ce-tungova citátu:
Politická moc vyrůstá z hlavně pušky, ho komunistická Čína změní na Politická moc vyrůstá z ekonomického ovládnutí světa.
Nezbývá než si položit otázku: Je v našem zájmu mít s komunistickou Čínou strategické partnerství? Já říkám NE! A doufám, že nejsem jediný!
