21.srpen 1989 Soumrak komunismu

Několik dní před výročím Sovětské ( Ruské) okupace opakovaně rozhlas varoval, že na Václavském náměstí se budou kontrolovat občanské průkazy; a kdo bude na náměstí dvakrát přistižen, ponese za to následky.

Když jsem odpoledne přišel na Václavské náměstí, policisté už horlivě kontrolovali občanské průkazy, především mladým lidem. Důrazně je varovali a hrozili, že jestli je ještě jednou na náměstí chytnou, budou odvedeni na služebnu Veřejné bezpečnosti (VB).

Přes hrozby a kontroly, bylo náměstí během hodiny zaplněné. Začaly se ozývat první výkřiky a hvízdot. Byl jsem právě poblíž automatu Koruna, v dolní části Václavského náměstí, když se objevili příslušníci Pohotovostního pluku VB. Reakcí bylo, že se na Můstku na dlažbu posadilo několik desítek protestujících. Vzpomínám si na zoufalý čin jednoho demonstranta, který přiběhl k plůtku před automatem Koruna, vytrhl z něho jednu plaňku a jako jediný se s ní postavil před přicházející řadu policistů v bílých helmách, připraven k odporu. Neuspěl; a jako řada sedících byl odnesen k připraveným autobusům uprostřed  náměstí a odvezen za Prahu. Neuspěl ani maďarský občan, kterého v hloučku vyzvedli nad hlavy. Snažil se přečíst prohlášení, ve kterém se Maďarsko omlouvá za srpen 1968. I on byl stržen ze své výše a zatčen. Když autobusy odjely a nebylo kam demonstrující dávat, byli odnášeni do kina Praha. V jednom okamžiku vyšel z průchodu kina Praha postarší podsaditý muž. Rozhlédl se, a spatřil okolo jdoucího kapitána VB. Rozeběhl se a vší silou ho nakopl do pozadí. Kapitán vyjekl, poposkočil, chytil se za pozadí, celý brunátný se otočil na muže a začal ječivě řvát: "Chyťte  ho, a strčte za katr!" Což se v mžiku stalo. Šest zástupců zákona ho popadlo za končetiny a za jeho řevu: "Ať žije svoboda! Ať žije demokracie!" ho odnesli nazpět do průchodu kina Praha.

Pohotovostní pluk a příslušníci VB začali postupně obkličovat náměstí, aby nikdo nemohl uniknout. Do toho se ozýval rozhlas: "Tato demonstrace nebyla povolena Národním výborem Prahy 1." Ale to jsem se  s desítkami dalších natlačil do jednoho domu nad Domem obuvi (nyní Baťa). Někteří utíkali po schodech do horních pater, kde se otevřelo pár dveří. Prchající se tak ukryli v bytech. Další z nás se ocitli na malém dvorku, včetně jednoho vozíčkáře a mne. O zeď vysokou aspoň tři metry byl opřen žebřík, přes který se několik odvážlivců snažilo dostat na druhou stranu. Bylo jasné, že vozíčkář je v pasti. A s ním i další, kteří tušili, že  není čas, aby se všichni dostali na druhou stranu, protože do domu vtrhlo několik bílých helem, které začaly řvát: "Co tady děláte?! Vaše občanské průkazy!" Pomalu jsem vycházel z domu a za sebou jsem slyšel řev: "Hej vy tam, zastavte se!" Dělal jsem, že se mne to netýká. Vyšel jsem z domu na náměstí a zamířil k metru Můstek.

Právě jsem docházel  ke schodišti do podchodu a metra, když po schodišti vycházela sedmdesátnice, netušíc, co se na náměstí děje. Vyšla na poslední schod, když se na ni s křikem vrhli tři uniformování příslušníci VB. Stará dáme se lekla, vyděšeně vyjekla, a dostala amok. Padla na zem, a začala okolo sebe kopat nohama, mávat rukama a nepříčetně ječet. V tom okamžiku se náhle na místě zničehonic objevila kamera s reportérem britské televize BBC a začala natáčet ležící starou ječící dámu - a nad ní stojící tři vyjukané příslušníky VB, kteří nevědí, co dělat. Zdali odehnat nepříjemnou televizi, či pomoci vřeštící dámě. V okamžiku se okolo shromáždil dav lidí, ale zároveň se k místu blížil větší počet bílých helem. Rozhodl jsem se, že pro jistotu zmizím, což se mi nepodařilo, protože mě zastavil vzteky rudý major, a zařval: "Váš občanský průkaz!" Snažil jsem takticky zdržovat a prohledával jsem pomalu všechny kapsy v domnění, že si to rozmyslí. Ale nerozmyslel si to. Netrpělivě rukou naznačoval, abych dělal, takže jsem nakonec, ač neochotně, vytáhl svůj občanský průkaz a předal ho "vzteky rudému" majorovi. Major zběžně nakoukl do stránek průkazu, prudce se otočil k mladému příslušníkovi VB a vyštěkl: "Zapište ho!" a odkráčel ke srocení u ležící a řvoucí staré dámy. Jen chvíli potom, co udělal pár kroků, mi mladý příslušník vrazil můj občanský průkaz do ruky a zasyčel: "Zmizte!" Což jsem učinil - a zbytek demonstrace jsem prožil ve Vodičkově ulici, odkud nás za pomocí vody a slzného plynu párkrát vytlačili, abychom se po chvíli vrátili, pokřikovali a pískali.