Jak pan Ivan Medek o naději řekl „Naděje je podmínkou života a nutně přesahuje onen účetnicky spočitatelný realistický obzor. Jinak by to nebyla naděje.“ a měl pravdu. Právě nyní v naší „mladé demokracii“ potřebujeme naději n
Naději potřebujeme již proto, že současná tzv. politická elita si plete demokratický způsob vládnutí se svým zcela osobitým způsobem vládnutí, které lze výstižně charakterizovat slovy „urvi co můžeš“. Demokracie by neměla být pouze forma vládnutí, ale především způsob života společnosti. Když se rozhlédneme kolem sebe vidíme tolik netolerance, doslova až „hulvátství“, že někdy musíme zapochybovat, zda opravdu máme pro svoji naději dostatek racionálních důvodů. Naštěstí nežijeme ve vzduchoprázdnu. V západních demokratických zemích, kde měli více času na etablování demokracie (těch Masarykových padesát a více let), můžeme vidět úplně jinou demokracii než u nás.
Musíme se zase vrátit o několik desítek let zpátky a vzpomenout si na slušnost, lidskost, poctivost a vzájemnou úctu. Nesmíme dopustit odsunutí morálky ve společnosti až někam do kouta. Zatím má navrch arogance „mocných“ a sobecké jednání napříč celou společností.
Všichni dobře víme, že ryba smrdí od hlavy. A že u nás má co smrdět. Dokonce se dá říci, že se nejedná pouze o jednu hlavu, ale téměř o několikahlavou saň. Např. mnoho lidí se již dnes těší na 7. března 2013, na konec druhého prezidentského období Václava Klause, prezidenta ČR. Byla velká škoda, že nebyl prezidentem ČR zvolen pan Jan Švejnar. Úplně jinak by se vyvíjela naše pozice v rámci EU a naše předsednictví EU by bylo o něčem jiném.
Musíme živit i sebemenší naději (jak se říká „naděje umírá poslední“), že naše postavení v rámci Evropy se vrátí zase tam kam patří a uvnitř našeho „malého českého údolí“ se …ztracená vláda věcí tvých zpět k tobě navrátí, lide, navrátí. Jak se zpívá v písničce „Modlitba pro Martu“.
Text písničky Modlitba pro Martu
Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášť, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.
Z oblohy mrak zvolna odplouvá
a každý sklízí setbu svou.
Modlitba má ta ať promlouvá k srdcím,
která zloby čas nespálil
jak květy mráz, jak mráz.
Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášť, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.
Modlitba má ta ať promlouvá k srdcím,
která zloby čas nespálil
jak květy mráz, jak mráz.
Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
Zloba, závist, zášť, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou.
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.
