Proč má vláda tak chybnou politiku?

Ve vztahu k živnostníkům, resp. k malým a středním podnikům má současná vláda velice tristní politiku spočívající v jejich šikanování, a to různými byrokratickými způsoby.

V poslední době se ještě, mimo jiné, přidalo také „kontrolní hlášení k DPH“ a „EET“.

Přitom v tržní ekonomice každé demokratické země jsou malé a střední podniky základem její stability a růstu. V České republice naopak pokračuje oligopolizace ekonomiky a společnosti, kdy jeden či několik hospodářských subjektů ovládá celé odvětví a diktuje ceny. Víme, že se jedná o velký problém pro kvalitu demokracie, efektivnost veřejných financí a vlastní fungování ekonomiky.

Pro ministra financí, který je sám oligopolistou (oblast zemědělství a potravinářského průmyslu) je skoro nemožné nalézt smysluplné řešení nediskriminující živnostníky a malé a střední firmy.

Vždy by mělo platit, že „férovost“ daní (a s tím související byrokracie) musí platit pro všechny stejně, a to nejen pro zaměstnance a živnostníky, ale zejména pro velké společnosti oligopolního charakteru.

Nezbývá nám než pevně věřit, že příští ministr financí bude možná „živnostník nebo malý či střední podnikatel“ a bude inklinovat k podnikatelskému prostředí, které je vlastní vyspělým ekonomikám demokratických zemí.

Na závěr uvádím několik názorů, které nejsou nezajímavé a naopak dosti vypovídající:

„Zákon o kontrolním hlášení DPH je celý jen o pokutách, je tak břitký, bez alternativ, že to není o lepším výběru daní, ale o stabilním příjmu z pokut. Zákon se bude týkat přibližně 500.000 subjektů (zejména živnostníků a podnikatelů). Kdyby každý alespoň jednou za rok, za nějakou tu malou chybičku, zaplatil tu nejnižší pokutu 1.000 Kč, je to pro Babiše příjem 500,000.000 Kč. Má to dobře vymyšlené.“

pro dokreslení uvádím další celkem „trefný“ názor živnostníka:

„Jako zcela nedobrovolného plátce DPH mě to dost vyděsilo (kontrolní hlášení). A víte, co je na tom k zblití? Že lidi dál volí Babiše. Jasně, proč by ne, jich se to netýká a na ty živnostníky musí být přísnost.“

nebo ještě radikálnější způsob řešení:

„Asi před rokem jsem četla článek nějakého podnikatele, který právě s naší byrokracií a překážkami měl takové problémy, že větší část své firmy přesunul do jiného státu, samozřejmě tím tady vytvořil nějaké nezaměstnané a navíc ubral státu nějakou částku z daní, které tu platil a nemohl si to vynachválit, takže už uvažoval o tom, že to, co mu tady zůstalo, uzavře úplně a přesune k tomu co má v zahraničí.“

a poslední velmi vypovídající názor:

„V systému, kde největší zloděj je stát ani nemám chuť platit daně. Stát je nastaven na podporu velkých korporací a z jejich podpory vyžívá, legislativu staví jim ku prospěchu, běžně se tomu říkávalo fašismus. Chybí sice autoritativní vůdce, ale to je spíš na dluh nedostatku osobností. Už kdysi platilo - zpozdi se s odvodem DPH a běda ti, finanční úřad mi ale poslal DPH o měsíc později beze slova.“