Již ve škole jsme se učili, že vnímání historie je velmi důležité pro poznání současnosti a především pro predikci budoucnosti vycházející z ověřených faktů.
Dokonce i většina didaktických příruček rovněž uvádí, že mezi nejdůležitějšími úkoly dějepisu je porozumění současnosti v kontextu minulosti.
Definice Evropské unie dle Wikipedie je následující:
Pařížská smlouva byla zakládající smlouvou Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva byla podepsána 18. dubna 1951 šesti státy (Francií, Spolkovou republikou Německo, Itálií, Belgií, Nizozemím a Lucemburskem) a vstoupila v platnost 23. července 1952. Její platnost vypršela po 50 letech, tedy 23. července 2002 a celá agenda ESUO byla následně na základě Evropské společenství (zkráceně ES) představovalo nejsilnější a nejstarší, první ze tří pilířů Evropské unie v období 1992–2009. V této podobě bylo ustaveno Maastrichtskou smlouvou a mělo supranacionální charakter (členské státy na něj delegovaly část své suverenity). Vzniklo transformací Evropského hospodářského společenství a změnou jeho názvu. Nabytím účinnosti Lisabonské smlouvy v prosinci 2009 došlo k zániku systému tří pilířů EU a zániku Evropského společenství v této podobě.
Jako jediný subjekt v rámci Evropské unie mělo Evropské společenství právní subjektivitu. Obsahovalo také právní řád nazývaný acquis communautaire, který je nadřazen národnímu právu. Lisabonská smlouva přiřkla právní subjektivitu celé Evropské unii, která se tak stala plnohodnotným subjektem mezinárodního práva s možností uzavírat mezinárodní smlouvy.
Dalším historickým kontextem, který je nezbytné vzít v úvahu, jsou názory našich předků.
Jedním z nich je např. názor bývalého předsedy protektorátní vlády Československa Aloise Eliáše.
„Pokládám za nemožné, že by náš národ mohl, kdy existovat uprostřed německého životního prostoru jako nezávislý stát.“ Stálo údajně v prohlášení, které vynuceně podepsal předseda protektorátní vlády pan Alois Eliáš po svém zatčení nacisty.
Respektive jak napsala Lucie Vadlejchová ve své bakalářské práci „Zobrazení Aloise Eliáše v dobovém tisku v letech 1939-1942“
… „byl od počátku pevného přesvědčení, že obnova bývalého československého státu je vyloučena a že český národ z hospodářských, geopolitických a jiných důvodů může svou budoucnost mít zajištěnou jedině v rámci Velkoněmecké říše.“
A jak ve své bakalářské práci rovněž uvádí nezbytné historické souvislosti.
České země se změnily v německý protektorát Hitlerovým výnosem z 16. března roku 1939. Oficiálně se nový útvar nazýval Protektorát Čechy a Morava, ale jméno neodpovídalo jeho skutečnému postavení. Neměl žádný podstatný znak státní existence, a i územně spadal do Velkoněmecké říše. Protektorátní vláda i úřady byly podřízeny okupační moci - zpočátku v podobě vojenské diktatury, od dubna roku 1939 pak stanul v čele říšský protektor Konstantin von Neurath.
Hlavním cílem okupace bylo plné začlenění českých zemí do Velkoněmecké říše. Ve válce pak měl protektorát sehrát zejména roli výkonného zázemí pro uskutečňování německých plánů. Nacisté však brzy zjistili, že podmanit si dosud podceňovaný a opovrhovaný český národ nebude vůbec lehké. Zaprvé se museli alespoň zpočátku ohlížet na mezinárodní ohlas své agrese, zadruhé jim realizaci podmaňovací politiky znepříjemňoval odboj.
Zatím je Česká republika ještě nezávislým státem. Zůstane i nadále jak chtěl Tomáš G. Masaryk demokratickým státem ve svobodné demokratické Evropě?
Je dobré se trochu poohlédnout v roce 100. výročí vzniku naší republiky a připomenout si některá zásadní historická fakta a možná, že ani neuškodí položit si několik otázek.
