Zvolení Trumpa změní Evropu.

Francouzský prezident Hollande to nevydýchá. Brusel se otřásá v základech. Europoslanci neví co dělat, co říkat. Jak vymazat tento nešťastný rok. Napřed Brexit a teď tohle.

S Brexitem to už taktak vypadalo, že si poradí. Finta s rozhodnutím britského nejvyššího soudu, že Brexit se může spustit až po schválení britským parlamentem, by určitě vyšla. Ale teď? První si zve Trump britskou premiérku Mayovou. Že by jí chtěl ujistit, že Spojené státy pod jeho vedením, budou už na věky věkův prosazovat a ctít pouze demokratické principy? Brexit si přál lid v referendu, britská vláda je povinna ho uskutečnit. Žádný soud to nemůže zhatit.

Vypadá to i na Calexit. Kalifornie se postavila proti výsledkům prezidentských voleb. Je to velmi bohatý, lidnatý stát, vyhrála v něm s převahou Clintonová. Docela bych byl zvědav, jak by se k tomu postavila Evropa. To už by asi bylo na ty nabubřelé hlavy v Bruselu moc. Separatistické tendence Tibetu nadšeně podporovat, ba požadovat (i když nic takového Tibet nechce), podobné tendence východních regiónů Ukrajiny rozhodně odmítnout, co s Calexitem, to tedy babo raď. Každopádně neuznat prohru ve volbách není, co by ty demonstranty nějak šlechtilo.

Amerika vyšla z těchto voleb rozhádaná. Je to padesát na padesát. Na počet hlasujících vyhrála těsně Clintonová, na počet států a tím i volitelů s převahou Trump. Bude na něm aby Ameriku sjednotil.

A naplnil naděje Evropy i světa. Co s Korejským poloostrovem? Sankce na KLDR evidentně neúčinkovaly, země se vyzbrojila, už disponuje stovkou nukleárních hlavic. Opustit vojensky jižního souseda už asi nejde, to by byla snadná kořist, co by asi mohlo účinkovat, by byla změna přístupu. Odvolat sankce a pokusit se o navázání diplomatických styků. Jasně je to prohra, Kim by asi povyrostl, ale nebyla by to prohra první. Ve Vietnamu taky, kromě pěti miliónů mrtvých, Amerika žádný úspěch nezaznamenala. Vietnam je sjednocen pod vládou komunistů. Angažování Ameriky ve válce v Sýrii je taky velký omyl. Podporovat ozbrojenou opozici, když je navíc země napadena Islámským státem? Už jen pojem umírněná ozbrojená opozice je logický nesmysl. Tady je potřeba se vší rozhodností porazit ISIS a pak třeba dohlédnout na demokratičnost voleb a doufat, že vyhraje opozice proti Asadovi. Jinak to nepůjde, jinak to nevidím.

Stavět v Evropě nové základny NATO proti Rusku, rovná se přivolávat ducha studené války. Postavit základny v pobaltských republikách a v Polsku, je už jasný čin agrese. Vyvolá to jenom stavbu ruských vojenských základen, přitom jejich budou logicky obranné, protože na vlastním území.

Naděje, kterou ve své prezidentské kampani vyslovil Donald Trump, to jest navázání nových plně respektujících a respektovaných vztahů s Ruskem, je možná to, co Trumpovi vyhrálo volby. Rusko je vojensky neporazitelné, neuzbrojitelné, nelze ho ani vyhladovět, nebo snad zničit sankcemi. Je tu a tak je s ním třeba žít. To jestli bude prosazovat Trumpova administrativa, a Trumpovi se podaří to vysvětlit těm agresivním mozkům v Bruselu, pak to teprve bude Pan Prezident Spojených států amerických, první světové mocnosti.