Zděšení ze závanu demokracie.

Už jsme si zvykli, že Evropská Unie si z demokracií příliž hlavu neláme. Hlas lidu - vox populi - odmítla při schvalování Lisabonské smlouvy. Referendum, které si troufl vyhlásit řecký premiér, tj premiér země, kterou lídři eurozóny stavějí na první místo mezi potížisty. Tak toto referendum je nadmíru důležitý nástroj přímé demokracie v dobách, kdy se rozhoduje o svrchovanosti a suverenitě státu. Lid Řecka pochopil, že cesta stálého nalévání peněz nikam nevede, je to jenom záchrana bank, které vlastní špatné řecké úvěry. Pro Řeky to žádný význam nemá, je to jenom prohloubení závislosti na Bruselu a pomalá, nevyhnutelná ztráta vlastní suverenity.

Dramatické schvalování eurovalu Slovenskem, které stálo Slovensko vládu. Jak prozíravé bylo upozornění tehdejšího předsedy slovenské národní rady Richarda Sulíka, že podíl Slovenska na eurovalu není zdaleka konečný. Uplynuly tři týdny, Brusel na nějaký euroval zapoměl a navýšil záchranný fond mnohem více. Zároveň odpustil Řecku 50% dluhů. Kdo v pátek sledoval show Jana Krause, kam byla pozvaná Yveta Radičová, musel si ostatně svůj obrázek udělat sám. Po celonočním jednání lídrů eurozóny zřejmě v Yvetě Radičové uzrálo rozhodnutí z politiky odejít.

V našem parlamentě se odehrává boj o rozpočet na příští rok. Rozpočet postavený na reformách. Rozpočet ČSSD neblokuje, svými obstrukcemi paralyzuje reformy. To je ovšem omyl. Paralyzuje tím i rozpočet, neboť ten bez reforem nemá smysl. Navíc je stejně postaven na nejistých odhadech. A to na naší úplné závislosti na výkonosti Německa. Německo stoupá, my se bijeme v prsa jak jsme dobrý. Německo klesá, naše dušička se scvrkává. Německo bude příští rok stoupat o 0,1 % a to je jasný lídr eurozóny. Co to může znamenat pro outsaidery? Ekonomiky se hroutí, nebo ožívají náladou investorů. Řecký premiér Papandreu vyhlásí referendum a burzy padají na "ústa". Protože investoři mají blbou náladu.

Je navýsost potřebné, aby si konečně Evropská Unie uvědomila, že její ambiciózní projekt evropského superstátu nevyšel. Žije zde 0,5 miliardy občanů všech možných ras a národností. A hlavně je to starý kontinent se svojí starou kulturní odlišností jednotlivých národů. To co se povedlo v severní Americe, to je unikát, který už se jinde podařit nemůže. Tam přicházely celé skupiny lidí, které odcházely z Evropy a jiných částí světa a z ničeho budovaly svoji existenci. To, že se pak sjednotily do jedné mocné federace mělo samozřejmě smysl. I v jejich případě to nebylo jednoduché (vzpomeňme občanskou válku). Snaha o sjednocení starých evropských států do jakéhokoliv státního uspořádání je více než pošetilé. 

Brusel, nechce-li utrpět totální blamáž, musí začít pracovat na postupném převádění pravomocí zpět jednotlivým státům tak, aby výsledkem tohoto snažení bylo volné uspořádaní Evropského společenství suveréních demokratických států spolupracujících na bázi vzájemné výhodnosti.