Aktivisté na chladicí věži Chvaletické elektrárny, aktivisté okupují Kliniku, aktivisté brání dostavbě dálnice D8, aktivisté rozhodují o národním parku Šumava. Aktivisté, aktivisté, aktivisté......
Tady se bez aktivistů nic nepostaví, nic neprosadí. Vašek by měl radost - slova paní Dáši Havlové, při slavnostním otevření nového názvu pražského letiště. Dnes, kdy se připomínají nedožité osmdesátiny pana prezidenta Havla, se tato srovnání hodí. On zůstal disidentem i ve své prezidentské funkci. A aktivisté všech možných typů a ražení, různá společenská sdružení. To jsou jeho pohrobci. Jenže dnes je to přeci jenom jiné, než to bylo za totality. Dnes se dají názory prosadit jinak. Tenkrát to skutečně nešlo, volil se jenom komunista, o všem rozhodoval komunista (třeba volený). Dnes je možno volit podle svého cítění, programu, který si sám (byť nekandidující) určuji. Volím toho, kdo je mi svým programem blízký. Možností je mnohem víc i právo na demonstraci, stávku. A nezávislá justice.
Dnes ale mnohé určují aktivisti. Neštítí se ani toho, že urazí symboly naší státnosti. Místo prezidentské standarty vyvěsí červené trenýrky. A stát si neví rady. Stát se nedokáže postavit ani těm trenýrkám, ani těm co vylezou na věž chvaletické elektrárny. Ohodnotí se to jako přestupek, mnozí se budou radovat. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. To jsme si mysleli, že jsme v 89-tém vydobyli. Není to pravda. Nezávislá justice se bojí zasáhnout.
V případě chvaletických lezců jde přece jasně o trestní čin, stejně jako u červených trenýrek. Ochranka chvaletické elektrárny asi skončí, stejně jako hradní. Ale nechat někoho ať si dělá co chce? To je naprosté pohrdání právem, zákony, poplivání a pošlapání práce a snažení jiného. To je anarchie, žádné vyjádření svobodného názoru. Ničení, bourání to je program těch aktivistů.
Tak nevím, měl by Vašek radost?
