Ruský prezident přijíždí do Prahy.

A nechává za sebou spoušť po volbách do státní dumy. Demonstrace frustrovaných, kterým se volební výsledek vůbec nelíbí, jásot příznivců vítězné strany Jednotné Rusko. Tady se sluší vsunout jízlivou poznámku:"50% vítězství není úspěch ?". Jako neúspěch nám to prezentují veřejnoprávní média. Takový "neúspěch" u nás by asi vítězné straně tak zamotal hlavu, že by se dlouho nemohla vzpamatovat a asi by nevěděla co si s takovým úspěchem počít. Rozčilení některých našich komentátorů nad regulérností voleb je taky dost pikantní. Na regulérnost voleb si v Rusku stěžují hlavně komunisti. Není snad dobře, že jsou komunisti od válu?

Prezident Medveděv přijíždí hlavně z ekonomických důvodů. Očekává se, že se domluví mnoho dvoustraných dohod o ekonomické spolupráci. Ve hře je nabídka Ruska pro nás na stavební účast na modernizaci Transibiřské magistrály za 40 miliard Kč, z jejich strany pak nabídka na dostavbu jaderné elektrárny Temelín. A zřejmě další a další. Pan prezident Klaus ráno mluvil o tom, že k podpisu je připravena řada dokumentů.

Je-li toto další z prozíravých tahů našeho pana prezidenta, pak všechna čest. Země lídrů eurozóny nám už nic dobrého nepřinášejí, hrozí dalším utahováním opasků, dalším odebíráním naší státní suverenity. Je na čase oprášit DOBRÉ (tedy nikoliv špatné) vztahy s Ruskou federací a samozřejmě i s ostatním světem. Ruska se z hlediska demokracie a mezinárodní práva není třeba bát, ostatně právě proběhlé volby to potvrdily. Úbytek voličů vítězné strany ukazuje na stále se zvyšující názorový pluralismus v této zemi. A to, že země, která z feudalismu (za cara) přešla rovnou do socialismu, nepoznala názorovou svobodu dlouhých 75 let (a předtím za cara asi taky moc ne), se bude ještě nějaký čas vnitřní demokracii učit, je snad jasné. Našich 40 let nesvobody se na nás podepisuje ještě stále hodně i po těch 22 letech po sametu.

Koupil jsem si dnes Vánoční dárek. Běžkové lyže, protože mám hodně rád hory, zimu, sníh. A mé staré práskačky už mě neuspokojují. Chtěl jsem kombi abych se mohl pěkně svést ve stopě, ale i si zabruslit. Takže něco kvalitnějšího. Vybírám Fischerky, potěžkávám, prohlížím, pozorně si o nich všechno čtu, diskutuji odborně s prodavačem. Pak si všimnu malého nalepeného lístku na skluznici:"Made in Ukraine". Sáhnu tedy vedle po Salomonech. Po delším hledání čtu:"Made in Bulgaria". Domů jsem si přinesl ty Fischerky. Nemám zásadně nic proti výrobkům z daleké Asie ani z Ukrajiny, když vidím kvalitu. Ale řekněte mi prosím někdo:"Vyrábí se ještě vůbec něco v těch několika vyspělých zemích eurozóny?", nebo už se tam jenom přehazují peníze vidlema?

Veškeré elektronické sdělovací přístroje, telefony, počítače, komponenty, foťáky, hodinky, auta, sportovní náčiní a další se vyrábějí úplně někde jinde. Snad by bylo rozumější ekonomicky spolupracovat se zeměmi, které něco vyrábějí.

Tady v té naší Staré vlasti - Evropě, se už akorát počítají peníze. A pohříchu špatně.