Kauza Aleny Vitáskové vyvolávala po celou dobu svého trvání, přinejmenším údiv. Souzena a odsouzena za něco, co sama nezpůsobila a co ani nemohla ovlivnit. A její druhá kauza, o jmenování své zástupkyně, je už úplně absurdní.
Nedávné interview vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové bylo taky výživné poslouchat. Úspěšnost státních zástupců v pravomocném odsouzení delikventů je údajně 96%. To je velmi slušná bilance. Proč má člověk pocit, že kauzy politiků, nebo kauzy, které silně zavánějí politickým zadáním, se opravdu, ale opravdu nedaří řešit. Babišovy kauzy, kauza Vlasty Parkanové ty přece nemohou dopadnout jinak než úplným zproštěním. Protože pak by logika, schopnost normálního uvažování a lidský rozměr (to co povyšuje člověka nad ostatními členy živočišné říše), ztratily smysl. Sám pan poslanec Kalousek, velký kritik Andreje Babiše, přece ve sněmovně (při projednávání zvýšení rozpočtu) oslovil plénum (prostřednictvím předsedajícího), že vidí mnoho podnikatelů mezi poslanci. Pak ovšem logicky postrádá smysl jakákoliv zmínka o střetu zájmů. Protože ve střetu zájmů jsou, tito podnikatelé poslanci, všichni. A jsou to zákonodárci, takže ve střetu zájmů.
K pravomocnému odsouzení dospěla kauza Rath. Přesto si nemyslím, že je fér, když paní vrchní státní zástupkyně v televizi prohlásí, že Davidu Rathovi nevěří. Spravedlnost přece nemůže věřit nebo nevěřit. Proto je slepá. Ta pouze posuzuje důkazy, fakta. A ty důkazy poměřuje, váží a vynáší rozsudek. Věřit, nebo nevěřit si Spravedlnost nemůže dovolit. Paní vrchní státní zástupkyně přece jenom není soukromá osoba ve smyslu vynášení soukromých pocitů k jakékoliv kauze.
Kauza paní Vitáskové o tom, že nezabránila zahájení provozu chomutovské solární elektrárny dvě hodiny před koncem roku 2010, takže ještě stihla státní dotace, přece není kauzou paní Vitáskové. V té době ještě v úřadu nebyla. Do funkce předsedkyně ERÚ nastoupila až v srpnu 2011. Tak z čeho vlastně vycházel státní zástupce? A jmenování Renáty Vesecké místopředsedkyní úřadu? Kdo může mít lepší kvalifikaci než právník s dlouholetou právnickou praxí? V době, kdy se na úřad valila jedna stížnost za druhou. Úřad musel mít dobrého, renomovaného právníka ve svém nejužším vedení.
Justice by měla spíš znovu prověřit smysl a vůbec udělování dotací na solární byznys. I v porovnání se smyslem solární energetiky - podíl cca 4% na energetickém mixu. Dotace, které dosahují už bezmála 400 miliard, přece nemohou v logice hospodářského výsledku obstát. Dnes, v době dámského tandemu (Merkelová a von der Leyen) vedení Evropské unie, nám konkrétně hrozí zastavění Česka parky větrné energetiky. Už byl zadán vědecký výzkum proveditelnosti s výsledkem - jde to všude i v nížinách. Je česká justice připravena tvrdě odmítnout takové pitomosti? Jakou to malebnost a krásu české krajiny předáme příštím generacím?
To bych si představoval jako úkol justice. Nalézt právnickou možnost jak odmítnout zelené nápady těch dvou dam v čele EU.
