Probouzí se Německo ze zeleného snění?

Snad, konečně. I v Německu začíná frustrace z rostoucí ceny elektrické energie, která je jednoznačně zaviněna drahou elektřinou z obnovitelných zdrojů. Německo v březnu r. 2011 odstavilo 8 jaderných bloků v reakci na katastrofu v jaderné elektrárně v japonské Fukušimě. Zbylé jaderné bloky mají být odstaveny do r. 2022. Tento ambiciózní plán Angely Merklové prožívá vážnou krizi. Dotační program výkupu energie z obnovitelných zdrojů způsobil obrovský boom ve výstavbě větrných a fotovoltaických elektráren. A stejně jako u nás je to ošetřeno špatným zákonem, který upřednostňuje výkup elektřiny z těchto zdrojů na úkor ostatních. A to znamená rychlý růst ceny elektřiny. 

Přednostní výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů má za následek udržování v provozu dosavadních stabilních elektráren. Protože dodávky elektřiny z OZE jsou výkonově nespolehlivé, velmi závislé na počasí. Přesto je v Německé síti takový přebytek elektřiny, že se Německo musí takto vyrobené elektřiny zbavovat vývozem. Za tento vývoz nevyžádané elektřiny ovšem musí platit.

Trhlinu dostávají i předpoklady zelených nadšenců, že se na "zelenou" energii přejde vynuceně prostě proto, že na světě ubývá fosilních paliv. Nálezy obrovských zásob břidlicového plynu v USA, Argentině, Rusku, Polsku a Austrálii (světe div se, něco málo i u nás), tento předpoklad popírá. O fosilních zásobách, o zdrojích energie píše na příklad Václav Klaus v knize Modrá, nikoliv zelená planeta: "Zásoba zdrojů se zvětšuje spolu s naší zásobou vědomostí". Prostě fosilních, přírodních zdrojů bude vždy tolik, kolik vědomostí lidstvo pojme, aby je dokázalo využít.

Co tedy provede Německo aby neztratilo tvář své kancléřky a realizovalo zdárně svůj plán úplného odstavení jaderné energetiky do r. 2022? V současné době se v Německu dostavuje 13 velkých uhelných elektráren s celkovým instalovaným výkonem 11080 MW. Termín zprovoznění - r. 2014. Už letos má jít do provozu 5300 MW. Zlikvidují se starší uhelné elektrárny o celkovém výkonu 1000 MW. Přechod Německa na bezjadernou energetiku bude stát až 1 bilion eur.

No výborně paní Angelo. A co na to Kjótský protokol? Růst spotřeby uhlí v Evropě, která si stanovila ambiciózní cíle snižování emisí, vede k jejich opětovnému růstu. Emise loni v Německu už stouply o 1,6%. Paradoxně v USA, které se ke Kjótskému protokolu nikdy nepřipojily, emise v posledních letech zřetelně klesají.

Nabízí se větší využití plynových reaktorů. V Německu jsou v provozu paroplynové elektrárny Irsching 4 a 5. Využití velkých objevů zásob plynu by mohlo cenu elektřiny z plynu snížit, v současnosti cena z plynu ovšem silně pokulhává za cenou z jádra. Zatímco jaderné elektrárny pracují v základní části denního diagramu zatížení téměř po celý rok, tj. pouze s minimálními odstávkami, na nominálním (optimálním) výkonu, plynové elektrárny by v takovém režimu vykazovaly gigantickou spotřebu plynu.

K porovnání se spotřebou jádra jeden názorný příklad. V loňském roce byla slavnostně vyřazena ze služby největší letadlová loď světa - americká loď slavného jména Enterprise. Za 50 let služby bylo pouze třikrát vyměněno jaderné palivo. I na tomto příkladu je patrné, kterým směrem se má energetika ubírat, protože obecně platí, že zásoba zdrojů se zvětšuje spolu s naší zásobou vědomostí. A vědomosti o využití energie z jádra se velmi zvětšují.