Tak tentokrát konečně fandím Bruselu. Tedy v případě, že takový nápad odmítne. Termín 29. březen byl před časem pevně stanoven. Práce na jakékoliv dohodě se ukázaly jako promarněný čas. Paní premiérka by měla odstoupit.
Její záměr se nepodařil, o dohodu v Británii není zájem. Není o ní zájem ani mezi obyčejnými Brity, voliči brexitu. Je na čase se chovat demokraticky, pragmaticky. Volil se brexit, je třeba dostát závazku, který s té volby vyplynul. Bez dalšího vyjednávání, nebo hlasování k 29. 3. skutečně vystoupit.
Shodou okolností naše sněmovna bude jednat o zákonu na všeobecném referendu. Jak jsem zaslechl z televize názor poslance Bendy ODS, zákon nemá nejmenší šanci projít. Musí se totiž složitě určit, čeho že by se týkat mohl a kde musí být bez výjimky zakázán. Tak tedy může se aplikovat v obcích, při rozhodování, do čeho to jako pustit obecní peníze. Takové referendum pak ovšem nepatří na půdu poslanecké sněmovny, to je čistě v kompetenci obce a taková referenda se také často používají. Referendum o mezinárodních vztazích, k nimž patří samozřejmě i případný nápad vystoupit z EU, nebo z NATO, je ovšem zakázáno. Ze stejné "logiky" jako třeba referendum o tom, jestli platit daně nebo jestli někomu vyhlásit válku. Takhle tedy ne. Pak ovšem nevím, co vlastně chce naše sněmovna řešit.
Vystoupit z EU se nedá, článek 50 postrádá smysl. Chce-li si Velká Británie zachovat aspoň trochu tvář sebevědomého silného státu, musí vystoupit teď - 29. března 2019. Poslední šance, nový europarlament určitě článek 50, jako neopodstatněný, zruší. Musí vystoupit, protože jinak se z ní stane beztvarý, bezprizorní, bezzásadový, nedemokratický, nic nikomu neříkající kamenný ostrov, na kterém zůstane krásný a zajímavý přírodní útvar bílé skály Doverské a pobřežní skály Estlandu, v hrabství Cronwoll. Jinak pachuť, rozhádaná společnost, bez názoru. To si nemůže přát nikdo. A tvrdého brexitu, brexitu bez dohody, se nemusí bát nikdo. Rozhodně se tím nenaruší žádné obchodní vztahy, jenom se obchodníci nesmějí ptát úředníků v Bruselu, jestli obchodovat s Velkou Británií vůbec smějí. Navazovat obchodní vztahy na základě dvoustranného jednání patří k základním principům demokracie a celá ta naše severoatlantická civilizace je přece demokratická. Nebo ne?
Ať se nebojí tvrdého brexitu ani premiérka Mayová. Jedině to jí zachová tvář a zmínku v učebnicích historie.
