Její včerejší interview v ČT jsem si nenechal ujít. Probíralo se problémové Maďarsko, také Polsko, migrační krize, záludnosti unijního rozpočtu, neziskové organizace a jejich mecenáši. Jeden se nestačil divit.
Maďarsko nejspíš bude čelit rozhodnutí Evropského soudu jestli mu bude pozastaveno členství. Paní eurokomisařka to nazvala atomovým výbuchem. Maďarsko přece vstoupilo do Evropské unie a tak se musí chovat podle unijních pravidel. Svým chováním poškozuje nejen Maďary, ale i ostatní občany napříč států EU. Migrační krizi řeší po svém, nechce na svém území jediného migranta, staví ploty, hodlá bránit své hranice. Brání činnosti neziskových organizací, jejich největšímu mecenáši Sorosovi nemůže přijít na jméno. Chování Polska, se svou reformou justice, je taky silně za hranou. I o Polsku budeme na plénu rozhodovat. A že má premiér Babiš, stranický šéf paní Jourové, jiné názory? Ještě jsem s ním nemluvila.
Na ochranu vnějších hranic EU tu máme přece Frontex, ten je třeba podpořit astronomickým unijním rozpočtem. Frontex, paní Jourová, zachytává čluny pašeráků přeplněné migranty na moři a přiváží je k břehům Evropy. Itálie, ta už je přijímat nechce, Malty (v bleděmodrém totéž), až se jí daří svůj náklad udat ve Španělsku. Tato praxe počítá s tím, že jakmile se jednou nelegální migrant dotkne nohou Evropské půdy, už ho nikdo nemá právo vyhnat. Měli by je vracet tam, odkud vyjeli. Tedy nejspíš do Libye. Libyi a ostatním severoafrickým státům, které ta naše společnost dokázala rozvrátit, je potřeba pomoci, tam je nutno soustředit "Marschalův plán", migranty je třeba vracet tam odkud přišli. Řešení je urychleně ukončit boje v Sýrii, severoafrickým státům, které tak utrpěly v době "Afrického jara" opět pomoci. Pomoci vytvořit opět silnou Libyi, bohatý Egypt, suverénní Sýrii, kvetoucí Libanon, tajuplný, bohatý a pro nás exotický Irák, zemi půlměsíce. To chceme my, Maďarsko, Polsko a Slovensko. My, kteří jsme si nesmyslného diktátu za socialismu užili víc než dost.
Na místo Frontexu by se snad mohlo ochraně vnějších hranic EU věnovat NATO. Nebo ho máme opravdu jenom na to, abychom ho nekriticky obdivovali při Dnech NATO? Při jeho rozpočtu 2% z národních rozpočtů členských států, je to mocná organizace, která by se mohla občas předvést.
Do této EU jsme nevstupovali, ta se hodně změnila. Narůstajícího diktátu měla dost Velká Británie a tak z EU vystupuje. Když se EU vrátí ke svým základům, myšlenkám, pro které vznikla, tj. do dob EHS (Evropské hospodářské společenství), tak bude zase dobře. EU je v rukách skupin, které jí považují za svůj majetek. Jak pravil pan europoslanec Jiří Payne, jsou tam vítači, kteří roztahují v Evropském parlamentu vítací plakáty. Těm současná migrační krize vyhovuje. Ti se snaží o vytvoření Evropského superstátu, který bude diktovat životní podmínky svým chudším regiónům. Že takhle to nepůjde, by snad mělo být jasný každému obyvateli Evropy, europoslancům a eurokomisařům zvlášť. Ti v nejvyšších patrech Bruselu to vědí moc dobře. Proto je zakázané referendum a k volbám, které dosud zakázané nejsou, se hledí se stále většími obavami.
