Mě tedy rozhodně. Už v Sobotkově vládě mě mile překvapoval. S jeho negativním hodnocením účasti našich vojáků v misi v Afghánistánu já určitě souhlasím. Nemáme tam co dělat, není to naše válka. A to, že se vymezuje i k vyloženě
hloupému provokování Číny a Ruska pirátským vedením Prahy, je mi navýsost sympatické.
Ale tento článek bude o působení ministr Zaorálka v rezortu kultury. Je to podfinancovaný rezort, vždycky byl a tak je úkolem ministra najít způsob financování. Trochu protimluv je to, že to co je nosným motivem ČSSD, tedy zvyšování mezd, důchodů, sociálního zabezpečení čili rezort práce a sociálních věcí, je vlastně překážkou ke zvyšování financí pro rezort kultury. Tedy rezort proti rezortu, když oba jsou v gesci ČSSD. A tak pan ministr Zaorálek vymyslel geniální věc. Zapojit ostatní kolegy ministry, tedy jejich rezorty do věci. Kultura živá, ale i kulturní památky jsou přece na celém území Česka a tak je to i věc ministerstva pro místní rozvoj, dopravy (pro zlepšení dopravní obslužnosti) ale i školství (pro zlepšení propagace kultury). S nápadem některá význačná muzea provozovat bez vstupného, zřejmě nepochodí. Docela to zavání socialismem, a i argument, že to tak provádějí třeba v Nizozemsku, nebo v Belgii, nemůže obstát. To jsou zrovna státy, nejen tyto v EU, kde je socialismus velmi silně zakotven.
Taky do financování kultury zapojit podnikatelskou sféru, třeba formou odčitatelných položek. Zapojit taky neziskovky mi už nepřipadá průchodné. Snaha pana ministra nacházet jiné zdroje financování než jen státní rozpočet, je ovšem v zásadě správná. Zvlášť v této době, kdy se mnozí divadelní umělci vyjadřují negativně až provokativně k vládě a vedení státu. Pak, máme-li zachovat svobodu slova a vyjadřování, je potřeba říct. Jasně, ale za své. Není dost dobře možné financovat skupinu Stohoven a tleskat vyvěšeným červeným trenýrkám na Hradě. Stejně tak uznat produkci Pusy Riot v moskevském pravoslavném chrámu Krista Spasitele, pozváním do České televize. O těchto věcech pan ministr nemluvil, ale jsou samozřejmě k věci.
Nakonec, stálý argument opozice, že EU má co mluvit do našich zákonů, protože když dává (dotace), tak musí taky mít možnost kontroly, vypadá sice logicky, ale v zásadě správný není. Potlačuje totiž svobodu nakládání s těmito prostředky podle našich interních zákonů. To nakonec platí obecně.
