O politické gramotnosti národa.

Ptal se mi synek mého kamaráda, studující politologie, co si myslím o politické gramotnosti českého národa. Mohlo by to pro něho být téma nějaké školní práce.

Tak politolog musí být hlavně znalec historie, a to nejen z hlediska politiky, ale samozřejmě z hlediska geopolitického, z toho kam kdo patří, jaké názory v jeho životním prostředí převažují a podobně. Prostě musí si určit, kdo jsou ti dobří a kdo jsou ti druzí. A zapomenout na to, jak to je, nebo bylo doopravdy, ale ve jménu politické korektnosti a ve jménu svého dobrého bydla dělat co se má a říkat co se od něj čeká.

Protože z hlediska politické korektnosti jsou politická témata, přes která vlak nejede. Takové typické téma je Tibet, nedávno připomenutý při návštěvě čínského prezidenta v Praze.

Západní propaganda vtloukla lidem do hlav podivné klišé o okupaci Tibetu. Západ velmi snadno zapomněl, že Tibet byl součástí Číny téměř tisíc let a jen po několik desetiletí, po dobu japonské okupace ve třicátých letech, byl mimo jurisdikci čínské vlády. Ani po roce 1959 nevznikla zvláštní potřeba  Číny na okupaci Tibetu. Potřeba přišla až když si USA uvědomily, že raketa středního doletu umístěna na vrcholku pohoří ve výšce 4 - 5 tisíc metrů nad mořem, se mění na raketu doletu velmi dlouhého. A tak jakmile došlo k tomuto objevu vypuklo v Tibetu povstání proti centrální vládě Číny. To je ovšem logický nesmysl, protože nemůže dojít ke vzpouře proti někomu, komu nejsi podřízen. K okupaci Tibetu následně došlo. Prakticky bez odporu. Bránit teokratický režim totiž neměl kdo. Z asi milionového Tibetu tvořili třetinu obyvatel otroci, další třetinu nevolníci. A ti neměli co bránit, leda tak svoje okovy. Dá se říci, že v r. 1959 bylo v Tibetu zrušeno poslední otroctví na planetě Zemi.

Jiný příklad tentokrát z naší krásné, dobré, staré Evropy. V Rumunsku slavnostně spustili do provozu radar, součást obraného systému NATO. Velmi o vojenskou základnu NATO stojí Polsko, i naši někteří politici by něco takového na našem území rádi viděli. Reakce je okamžitá, Rusko další rozšiřování paktu NATO směrem k jeho hranicím nehodlá tolerovat. Bude reagovat vojenským posilováním svých hranic se zeměmi Evropské Unie. Logiku je opět nutno spolknout. Zatímco USA budují své vojenské základny na území jiných států (i když s jejich souhlasem), Rusko si bude opevňovat svoji hranici, ze svého území. Všechno tohle může vyvolat jenom další napětí, které prospěje - komu vlastně? Jenom jedno je jisté, ohnisko konfliktu je daleko, daleko od amerických břehů.

Rusko je v současných vojenských poměrech vojensky neporazitelné. Vzhledem k výraznému růstu ekonomiky dálněvýchodní Asie, ekonomiky zemí sdružených v BRIKS, nelze Rusko už ani ekonomicky vydírat. Nedávná dohoda na prodloužení sankcí, kterou uzavřely USA se státy severní Evropy, zřejmě vyvolala v Moskvě úsměv.

Ani současná snaha vyloučit Čínu ze světového obchodu, nepřiznáním tržní ekonomiky Číně, je jenom oddálení problému. Nabourává to totiž samou podstatu existence EU, jako společenství s plnou bezcelní, tržní ekonomikou. Co je totiž tržního na jakýchkoliv dotacích? To je absolutně netržní, protože centrálně řízená ekonomika.

A tak nevím, co ti synku poradit. Politicky korektně s těmi dobrými, se zařadit do hlavního mediálního proudu a hloupé otázky typu - takhle to přece není -, si úplně zapovědět, a nebo co takhle poctivé řemeslo. Slušné výdělky, čistá hlava a hlavně - nezapomeneš, že 1 + 1 = 2.