Nevyžádaná zelená energie z Německa stála 60 miliónů.

Začátkem týdne představil ing. Vladimír Tošovský - ČEPS (Česká energetická přenosová soustava) bilanci v přenosech elektřiny v minulém roce. 60 miliónů Kč stála opatření k odklonu nevyžádaného elektrického výkonu z větrných parků v Baltském moři na severu Německa. Těch 60 miliónů padlo na ochránění našich přenosových sítí před náporem elektrického výkonu valícího se ve vlnách přes naší přenosovou soustavu do jižních částí Německa. Řešení, které našla ČEPS je geniálně jednoduché. Snad proto jenom těch 60 miliónů, co je to proti miliardám, kterými dotujeme fotovoltaiku. Neudělat nic by znamenalo hrozbu rozpadu naší přenosové sítě a totální blackout se všemi jeho následky.

Pan Tošovský vysvětlil rozdíl mezi elektrickou energií vyrobenou v klasických tepelných a jaderných elektrárnách a elekřinou vyrobenou v tkzv. obnovitelných zdrojích. Elektřina z klasických zdrojů je dispečersky připravena k pokrytí spotřeby na straně spotřebitele, elektřina z OZE si vynucuje najít spotřebitele, a to i v době, kdy spotřebitelé nejsou. ČEPS toto řešil v minulém roce přesunem přebytkové energie do Rakouska, samozřejmě po dohodě dispečinků, kdy se na tuto dobu zastavovala výroba elektřiny z rakouských vodních zdrojů a Rakousko si užívalo naší elektřinu. Tak tady máme ten mix, který zelené Rakousko používá. Ten mix představuje hlavně elektřinu z klasických zdrojů, vlna "německého" větrného proudu se po našich uvolněných sítích valí do jižního Německa.

Ono je to samozřejmě mnohem složitější, přesto by si to snad už ta přihlouplá německá energetická lobby mohla uvědomit. Přenos elektřiny se vždycky zásadně řídí Kirhoffovovy zákony o uzlech. Zvláště ten první je v tomto smyslu důležitý. Cituji: "Součet proudů do uzlu přicházejících, se rovná součtu proudů z uzlu odcházejících". Matematicky vyjádřeno: "V uzlu je vždy nula". Laicky vyjádřeno: "Proud na straně výroby vyrobený se musí hned na straně spotřeby spotřebovat". Vyrobenou elektřinu nelze skladovat, když pomineme elektřinu uskladněnou v akumulátorech.

Větrné nebo fotovoltaické elektrárny elektřinu buď vyrábějí, nebo nic. Jestli fouká vítr, nebo svítí sluníčko. Nelze jí přímo plánovat, nebo lépe řečeno je nutné mít v záloze elektřinu z klasických zdrojů, protože co když přestane foukat, nebo nedej bože po sluném dni přijde tmavá noc. Na Baltském moři fouká stále, přesto jsou s přenosem takto vyrobené elektřiny problémy, nelze ji totiž regulovat. Dispečer by musel mít k dispozici technické řešení, kdy by dálkově mohl měnit nastavení vrtulí tak aby mohl výrobu takové elektrárny snižovat, zvyšovat, případně i zastavit. Takto nezbývá než pro takto vyrobenou elektřinu vystavět samostatnou přenosovou síť. Německo už v této době mělo mít postavených 2000 km přenosových sítí ze severu do jížních částí Německa. Nemají, cpou to do našich sítí, oni si s tím Češi poradí.

Má pan ing. Tošovský a všichni jeho dispečeři můj úpřímný obdiv. Prošvihli pouhých 60 miliónů. To se nám rozepíše v položce - Systémové služby - a ani si toho nevšimneme. Kolik přitom asi zachránili? Do roku 2020 bude naší přenosovou síť zatěžovat elektřina z OZE plnými 20%. To bude fofr to všechno ukočírovat. Naší fotovoltaiku a větrnou elektřinu z Německa.

Doufám, že se začas nenajde nějakej vzdělanec, kterej bude tato opatření ČEPSu zpochybňovat s tím, že se to mělo dělat jinak a že to nemuselo stát tolik. Tak jak to dnes vidíme např. u Opencard.