Afghánistán se snažil o rovnoměrný rozvoj styků s Východem i Západem. Dobrým příkladem je téměř 1600 km dlouhá silnice z Herátu na jih do Kandaháru a potom na sever do hlavního města Kábulu. Byla postavena částečně Američany,
částečně Sověty a následně udržována Číňany. V r. 1973 byla státním převratem zrušena monarchie a v r. 1978 se ujala vlády marxistická vláda Amína. Do země vojensky vstoupil Sovětský svaz, dosadil do vlády Babraka Karmala a pokusil se o instalování socialistického Afghánistánu. Jak to dopadlo je dobře známo. Nespokojený venkov vedl proti Sovětům partyzánskou válku, získal materiální i morální pomoc Američanů, až po devíti letech 15. února 1989 odešel poslední sovětský voják.
Vztah Ameriky k této válce dokumentuje pěkně film Rambo, kde hlavní hrdina se loučí s odbojnými domorodci slovy" Moji stateční mudžáhidové". Mudžáhidové (účastníci džihádu čili svaté války), vyhlásili 28. dubna 1992 Islámský stát Afghánistán. Sjednotit všechny etnické skupiny se jim ale nepodařilo. V zemi žijí Paštunové, Tádžikové, Hazárové, Turkmeni, Uzbekové, Núristánci, Balúčové, Peršané a Kyrgyzové. Jedna skupina však získala určitou převahu. Fundamentalisticky orientované milice Tálibán, které z jihu postupně pronikly do celé země s vyjímkou severovýchodu a ovládly i hlavní město Kábul.
Afghánistán se nepodřídil sovětské okupaci, nepodřídil se ani diktátu aliance vedené Spojenými státy. V jejich historii jsou známy i dvě války vedené s Brity, kteří se snažili si Afgánce podmanit. V obou těchto válkách v 19. století byla britská vojska poražena.
Je nutné připomínat si historii Afghánistánu, chceme-li ho hodnotit. Nevzdá se své nezávislosti vůbec nikomu. Koho tam brání naše nebojová mise? Slabou vládu v Kábulu? Americké zájmy v této oblasti? V mé oblíbené veřejnoprávní televizi už to zaznělo. Nebýt těch chyb, které navršily Američané v této oblasti, mohl být dávno na Blízkém východě klid a mír. Svržením Saddáma v Iráku, převzali iniciativu šíité a poražení sunnité vyhlásili Islámský stát. Šíité, to je ale také Asad a tak se Amerika v celé oblasti točí na svých chybách a neví jak z toho.
Mám skoro pocit, že po vojensku to nepůjde. Jestli něco zmůže diplomacie, to ovšem také není jisté. Možná nechat to na nich.
