Mluvčí USA: Za útok na konvoj může Rusko.

A je to. Pravda je venku. Co jsou proti tomu záběry a postřehy uvedené ČT 24, plně kompatibilní s hlavními mainstreamovými názory. Pravda je někde venku, jako ostatně vždy, když se něco týká zahraniční politiky USA. 

Incident se odehrál v noci. Viděli jsme šlehající plameny. Místní svědek křičel, že na konvoj útočí čtyři vrtulníky, kteří se pak ještě jednou vrátily. Spojené státy obvinily dva ruské bombardéry SU 24B, další záběry předpokládali útok bombardérů, vrtulníků i dělostřelectva. A jako naschvál, televizi ČT 24 unikly i záběry na pytle toho humanitárního konvoje, které byly potištěny azbukou. Tedy dost nelogicky budou Rusové útočit na konvoj, který přinejmenším pomáhali sestavovat. Navíc po útoku leteckými bombami, nebo raketami, by na místě zůstali krátery v zemi. Takže nejspíš pozemní útok zápalnými střelami, který konvoj zapálil.

Válka v Sýrii nedojde žádného konce, dokud se válčící strany nedohodnou na nepříteli. Pro USA je nepřítel Asad, legitimně ve volbách zvolený představitel Sýrie. Tohoto nepřítele zřejmě USA upřednostňují i před ISIS, která naopak budí hrůzu v Evropě. Pak je tu opozice proti Asadovi, která je nazývána umírněnou. Ta bojuje proti vládním Asadovým jednotkám. Jejich pozice proti ISIS zcela zřejmě není úplně jasná. Jsou bojovníci proti ISIS, nebo naopak (třeba jen částečně), spojenci. Každopádně jsou vyzbrojováni USA, čímž se tyto zbraně dostávají i do rukou ISIS. Dále Turecko, turečtí Kurdové, čert se v tom orientuj. Zřejmě se bude válčit tak dlouho, dokud sklady staré munice budou stačit. Až budou prázdné, budou se moci plnit novými moderními bombami.

Před válkou kvetoucí Allepo. Dnes rozbité, rozstřílené. Záběry snadno použitelné pro vyznavače migrantů. Utíkají před válkou, vidíte? Žádní ekonomičtí migranti to nejsou, jsou to lidi snažící se zachránit holé životy.

Proč tyto konflikty mají stále stejného jmenovatele? Ozbrojené, Amíky podporované svržení legitimně, ve volbách zvolené vlády. Irák, Afganistán, Ukrajina, Libye, teď válka v Sýrii. Ve stále téže naší ČT 24 běžel nedávno film o, před válkou kvetoucí, ekonomicky silné Libyi. Pohledy na vybombardované město v poušti Nové Benghází. Projekt Kaddáfího, který už zůstal nedokončen. S uměle vytvořeným jezerem, které bylo napájeno čtyři kilometry hlubokými vrty. Pod Saharou je voda, to se ví. Místo, aby se peníze a technika použily na zvelebování života lidí, tak se používá na ničení. Umělé jezero pomalu vysychá, město Nové Benghází pomalu pohlcuje poušť.

A náš pan prezident mluví k Valnému shromáždění OSN. Až po Mauritánii, jak kysele poznamenal Alexander Vondra. A co mohl náš pan prezident očekávat od této společnosti, než že bude sice zdvořile, přesto velmi rychle, ze sálu vykázán. Jestli si sedl na minutu? Možná. Ať se nediví, v podstatě promluvil o zbytečnosti této instituce. Radit tomuto ctihodnému spolku, jak postupovat proti terorismu?

To, pardón.