Tragický příběh z průmyslové školy na Třebešíně v pražských Malešicích rozbouřil stojaté vody v českém školství. Jakoby se opět hlasitě volalo - ne, naše školství rozhodně v pořádku není. Ať už jde o úroveň na všech stupních,
nebo i o platy pedagogických i nepedagogických pracovníků ve školství.
Mládež školou povinná je zrcadlovým odrazem naší výchovy. Jestli-že se nesmí žákovi v podstatě nic vytknout, nesmí se mu sebrat mobil, nebo tablet, kterým se baví aby přežil nudnou vyučovací hodinu, není vhodné ho ani napomenout za vyrušování, ani ho příliš stresovat špatnou známkou. To vše je u nás pečlivě ošetřeno, máme linku důvěry, kde si může dítě stěžovat i na vlastní rodiče, máme ombudsmanku, která se vždy zaručeně postaví za práva školou týraného dítěte. Když si kantor dovolí žáka důrazně napomenout, nebo ho dokonce uhodit (dát mu facku v odpověď na hrubou urážku), je ten proces velmi rychlý a bezproblémový. Kantor odchází, většinou na vlastní žádost. To je mu doporučeno, aby s ním ten jeho hrubý prohřešek necestoval po celý jeho další život. A přicházíme o kantora, který si jenom nenechal líbit sprosté urážení. Jak bude vyřešen tento případ, jestli ti tři "podmíněně" vyloučení, jsou vyloučení skutečně?
Zřejmě i proto máme v učitelských sborech na základních a středních školách dnes více učitelek než učitelů. Chlapské ego přeci jenom asi hůře snáší hrubé urážky.
Vedení školy na Třebešíně samozřejmě musí odstoupit. Je plně zodpovědné za to, co se na škole děje. Jestliže si ředitel školy představuje svoji práci tak, že se uzavře do své kanceláře, zaboří se do papírů a po šichtě odejde domů, tak je to málo. Mohlo by to stačit, kdyby nechal všude ve třídách nainstalovat kamery a u sebe monitory, kterými by mohl sledovat dění ve třídách. To samozřejmě není, školy na to nemají.
Měl bych tedy další řešení, které je sice organizačně náročnější, ale připadá mi logičtější, tedy správnější. Celý systém školství přebudovat. Nic nového, vše už tady bylo.
1) Oprášit a vyleštit rčení - řemeslo má zlaté dno. Řemeslníkům vrátit jejich společenskou prestiž. Kuchař, číšník, holič, kadeřnice, zedník, truhlář, elektrikář, soustružník, zámečník, instalatér a další řemesla nepotřebují maturitu na to, aby se z nich stali velevážení občané.
2) Maturita má vychovávat střední článek řízení - mistry na stavbách, mistry pro řízení provozů, vedoucí pracovníky v oborech obchodu a služeb a mnoho dalších. Vrátit maturitě její význam, vrátit maturitním oborům náročnost výuky a školám prestižní renomé. To částečně vrátí i samozřejmá maturita z matematiky, i to, že profesorský sbor připravuje studenty k maturitě a studenty, kteří nestačí, k maturitě nepřipustí.
3) Vysoká škola pak musí produkovat pracovníky na nejvyšších řídících postech, na prestižních odbornostech v lékařství, vědě, společenských a zahraničně politických činnostech. A studium na vysokých školách zpoplatnit. To by snad aspoň trochu snížilo tu převahu studijních oborů sociálních věd, které většinou produkují politology, jejichž význam může být diskutabilní. A student, který má v hlavě jasno, ve své praxi vložené náklady snadno varovná.
Je toho mnoho, co jsem si myslel, že už dávno mohlo být. Sloučení škol na malých obcích do jedné spádové, se zavedením školních autobusů. Taky mi těžko někdo vysvětlí, proč ze čtyřleté zdrávky nevychází plnohodnotná zdravotní sestra s plnou kvalifikací. Další úplný kolaps myšlení přináší nápad vnesení inkluze do základních škol. To je úplný úlet.
Školství musí kromě výuky také vychovávat. Vychovávat lidi, kteří budou "nadějí národa", místo toho aby se "mstili" svým rodičům, že je vůbec porodili.
