Zaujal mě článek Jana Eichlera ve včerejším Právu s názvem "Winston Churchill a jeho mlha". Velký přítel Československa odměněný prezidentem Zemanem státním vyznamenáním. Že by to s ním nakonec až tak slavné nebylo?
K článku bych připojil ještě další postřehy z jeho politického života.V politice usmiřování v r. 1938, ve které se za Velkou Británii "proslavil" Neville Chamberlain, zvaný hrdina mezi usmiřovači, podpisem Mnichovské dohody, se Churchill neangažoval. Jak se později ukázalo, bylo jeho záměrem, aby Hitler, po vzoru Napoleona napadl komunistický Sovětský svaz.
V bitvě o Británii, která proběhla v době od 10.7.1940 do 31.10.1940 a která je vyhodnocena jako Britské vítězství, je možné vysledovat několik zajímavých sledů událostí. Hitler si v této době už podmanil celou Evropu. Do 6. prosince 1941, tedy do vstupu USA do II. světové války, je ještě více než rok a 22. července 1941, tedy od napadení SSSR v té době svět dělí ještě víc než půl roku. Opravdu Hitler na Velkou Británii vojensky neměl? Ovládal přece průmysl celé Evropy. A nebo lišácký Churchill odvrátil Hitlera od choutek podmanit si Británii něčím, co nakonec obrátilo Hitlera proti SSSR? Teoretické úvahy o tom, co by bylo, kdyby Hitler Rusko porazil, jsou poměrně velmi chmurné. Po zvrácení situace, tedy po zahájení vítězného tažení Rudé armády, jsou v Churchillově jednání patrné další podivnosti. Oddalování otevření druhé fronty, vylodění v Normandii, nebylo až tak solidní vůči spojenci. Možná, že se Churchill kojil nadějí, že Rudá armáda vyžene Hitlera ze svého území a dál do Evropy nepůjde. Možná si Churchill pro takový případ připravil nějaké jednání s Hitlerem o budoucí tváři Evropy. Teprve, když bylo jasné, že je Rudá armáda k nezastavení a že jí zastaví až Atlantik, byla druhá fronta otevřena.
Churchill uzavřel se Stalinem tzv. procentní dohodu, ještě před Jaltskou konferencí. Z východních států Evropy ho zajímalo pouze Řecko, pro strategickou polohu východního středomoří. Za Řecko byl ochoten obětovat státy východní a střední Evropy. Jeho "slavný" projev ve Fultonu ve státě Missouri, ve kterém vyzýval americký lid k nesmlouvavému odsouzení komunismu, prakticky odstartoval studenou válku. To byl teprve březen 1946. Svým projevem nesmírně posílil ty, kteří měli zájem na posílení tvrdého kurzu proti SSSR, ale i zemím střední a východní Evropy. Velmi tím ztížil vyjednávací pozici našeho prezidenta Edvarda Beneše, který v této době stále usiloval o pokračování demokratického vývoje naší země. Po Fultonu všechny naše naděje zhasly. Zvláště potom, kdy autorství té klikaté čáry rozdělující Evropu a později nazývané Železná opona, se přičítá právě jemu.
Jestli to byla mlha, která ovlivňovala jeho myšlení, je asi těžko říct. Já bych mu 70 let po válce asi státní vyznamenání nedal. Kdoví jestli v této době, tak nepřející sochám, vydrží ty jeho?
