Klaus to vidí jinak.

Uplynulých 25 let od pádu železné opony přineslo tolik událostí, že pro objektivního zpracovatele této historie to musí být pořádný oříšek. Jsem poválečný ročník a v r. 1990 jsem si říkal, že mě komunistická totalita připravila o svobodný projev, svobodný pohyb po světě a že teď si to vynahradím. A bylo mi líto lidí, které jsem dobře znal a kteří se toho nedožili. "Teď život začíná, myslí si Felína", jak zpívá ve své krásné písničce Michal Tučný. Dal jsem dva tisíce do kuponových knížek, jako svůj příspěvek transformaci našeho politického a hospodářského systému. Svobodné volby, soutěž politických stran, všechno vypadalo velice dobře.

Po 25 letech přichází vystřízlivění. Po r. 2001, po útoku v New Yorku se vážně se světem něco stalo, jak o tom píše Petr Hájek ve své knize Smrt v sametu. Válka v Iráku, velký tlak na integraci v Evropské unii, úplný veletoč v nazírání vedení EU na svět. Válka v Jugoslávii, její krvavý rozpad, podpořený humanitárním bombardováním NATO, severoafrické jaro podporované bombardováním Libye, následně zavedení multikulturalismu ve státech EU, který má za následek pomalý rozklad poměrů ve Švédsku, ve Francii, ve Velké Británii.

Rozpadající se Libye stojí před občanskou válkou, na uprchlících do Evropy vydělává spousta zločineckých spolků. Demokratické volby v Tunisku jsme neuznali, nevyhrál ten správný. Radikální Islám potlačovaný, na druhé straně tolerovaný a mnohými přímo protlačovaný.

Všelidové hlasování, referendum, v Evropské unii přímo zakázané. Zakázané hlasování v Katalánsku odmítnuté jako nežádoucí separatismus, Kosovo ovšem na druhou stranu uznané jako nezadatelné právo občanů na vlastní stát. Válka s Islámským státem v Iráku a Sýrii a do toho všeho konflikt na Ukrajině. Krym, oblast Doněcka, Luhanska prohlášeny za separatismus, přesto, že ve všech třech těchto oblastech proběhlo hlasování v regulérních volbách.

U nás naprostá cochcárna (každý si dělá co chce), justiční mocí svržená vláda, ve veřejnoprávních médiích hanoben prezident. V pořadu Máte slovo na ČT jsem s úžasem sledoval studenta, který si vyjel na ministra Stropnického slovy, že jako řídí naší obranu herec. I ty dvě dívky zmizelé v Pakistánu zřejmě nedocenily nebezpečí, které teď v této části světa aktuálně hrozí a protože se může přece všechno ....

Pole zaplevelená řepkou na výrobu nafty, fotovoltaikou protože konečně tu je síla která poručí větru, dešti. Nesmyslně vykládané dotace na projekty, které nejsou k ničemu - Lhotecká cyklostezka po celé délce osvětlená, betonová -. Co příkazů a zákazů, že se v tom už asi nikdo neorientuje. Pomazánkové máslo, už je jenom pomazánkové (vypustilo se pouze slovo máslo - smysl pro vtip českých lidí je obdivuhodný). Polévka vydávaná dětem ve školních jídelnách musí mít v okamžiku vydání 60 stupňů, to je tak horký, že to každé to dítě odstrčí, pustí se do druhého jídla, které chladne samozřejmě rychleji a k té polévce už se nevrátí.

A tak si myslím, že to vidím tak nějak podobně jako náš bývalý prezident Klaus.