Klaus ohodnotil Nečasovu vládu.

Třemi černými puntíky. To nám sdělila ČT ve svých zprávách. Vynesla a ohodnotila po svém kritické připomínky prezidenta k událostem v naší domácí politice adresované vládě a opomněla ohodnotit kritické připomínky prezidenta vůči opozici. Ani se prezidentovi nedivím, že odmítá debaty a diskuse na veřejnoprávní televizi.

Trošku si ten rozhovor na Primě rozeberme. Ten osten, že je mu (prezidentovi) předkládán zákon o státním rozpočtu na poslední chvíli a tím je vlastně vydírán, přece musí bodnout i na druhou stranu. V této sněmovně není možný konsensus a tak důležité zákony, které by měly mít širokou podporu jsou opozicí zdržovány a i po protlačení sněmovnou vráceny senátem. A pimprlová komedie začíná nanovo. Nějak paní Voldánové ve zprávách ČT uniklo, že pan prezident také řekl, že ačkoliv 3% schodek není žádné dogma, tak těch 100 miliard, které představuje, je stále obludná částka a že škrtat se mělo daleko víc.

Pan prezident také řekl, že tyto dluhy založily vlády ČSSD počínaje Špidlovým kabinetem a zdatně pokračujíce Grossovou a Paroubkovou vládou. U všeho byl tehdy ministr financí Bohuslav Sobotka, který tyto dluhy připustil ačkoliv se měla státní kasa, díky tehdejšímu růstu, plnit do zásoby.

Velmi bych uvítal, kdyby si média více všimla prezidentových slov o tom jak Evropská Unie poskytuje štědré dary fiskálně nezodpovědným. 100 miliard eur, které očekává Španělsko, jsou v podstatě 2 roční rozpočty ČR. I těch slíbených 44 miliard eur pomoci Řecku představuje cca 1100 miliard Kč - tedy bezmála náš roční rozpočet. Jak málo z toho (cca 20 miliard), by stačilo Kalouskovi aby sestavil rozpočet úsporný, sociálně vyrovnaný a slušně prorůstový. A na to, aby Brusel tyto prostředky k dispozici měl, zakládá se Evropská bankovní unie - terminus technikus volně přeložitelný jako Prachy sem, já rozhodnu co s nimi.

Ona zmínka o tom, že zvýšená sazba DPH nemusí nutně přinést kýžený výsledek pro státní kasu je celkem irelevantní. Jestli jsem dobře prezidentovi rozuměl, bylo to spíš početní dorovnání na nějaký předem stanovený výsledek. Zcela jasný výsledek bude mít ta sazba 21%, protože bude mít za následek zdražení všech druhů energií a pohonných hmot. Tedy to bez čeho se nikdo neobejdeme. Elektronika jde z cenami dolů, zlevňují se auta, už jdou dolů i ceny bytů. U té nižší sazby ze 14 na 15% to zvýšení nemá smysl vůbec žádný. Kdo chce zůstat na svém, ten se jenom naučí tolik potravin nevyhazovat.

O důležitosti reforem nepochybuje nikdo ani tady, ani ve všech státech EU. Jenom se neví jak na to. Neprobíhá tady normální, standartní vytýkací řízení. Opozice vždy všechny nápady torpéduje slovy, takhle ne, to nikdy neschválíme. Na pobídku "tak něco vymyslete vy", je odpověď opozice jednoduchá "nejsme vláda, to je povinnost vlády". Takže kruh, ve kterém se vždy všechno vrací na začátek. A tak to, že se zákony prosazují silou jednoho hlasu, je tady normální proces.

Změnit by to mohl nový volební zákon. Zákon, který přišel v době opoziční smlouvy, a který shodil Ústavní soud. Jak dlouho už tady mohlo být jasno, vlády s dostatečným mandátem. Takto se pořád vlády perou převahou jednoho hlasu, spíše o pozici na výsluní, než o konání prospěšné zemi.