Když ale koukám se na lidi, zase tak špatně to nevidím.

Část textu známé písničky mě napadla při duševním zpracovávání katastrofických zpráv a scénářů pro nadcházející rok 2012. Zdražení základních potravin, energií, pohonných hmot, zdražení všeho, kam se člověče podíváš. Euro na hu.. (tedy vlastně na ústech), což nám přinese opět další potíže. Naší malé ekonomice nepomůže ani naše dobrá stabilní česká koruna, ještě nedávno srovnávaná se švýcarským frankem. Dámy a pánové redaktoři, více či méně, ale každopádně bulvárních novin a časopisů, se prosím chytněte za frňák. Pevně doufám, že lidi přestanou ten váš tisk kupovat. Já to nekupuju od dob, kdy redaktoři Slonková a Kubík na titulních stranách Mfdnes proháněli Klause v "kauze" švýcarská vila.

Pan prezident to ostatně velmi trefně naznačil ve svém novoročním projevu. Rok 2012 nebude jednoduchý, ale pokud si lidi připustí a uvědomí, že život na dluh nelze dlouhodobě praktikovat, že se to musí jednou zadrhnout, tak to snad bude dobrý. A jeho apel na to, aby politici i všichni vlivní dělali dobře pro naši zem. Do toho zlostné výlevy Bohuslava Sobotky, které ženou jeho zaslepené stádo do slepé uličky.

Velmi dobře také komentoval dnešní nespokojenost lidí pan kardinál Dominik Duka. Řekl, že lze nalézt šťastného člověka i v bídné indické vesnici na pokraji džungle, kde by si nikdo z nás vůbec nedovedl představit jak by tam žil. A noviny a televize přinášejí obrazy a výpovědi frustrovaných, naštvaných lidí u nás. U nás, kde se z bídou té indické vesnice nedá srovnat vůbec nic.

Reformy, o kterých se pan prezident ve své projevu také zmínil, se zkrátka zrealizovat musí. A to právě proto, abychom byli právním státem, z vyspělou zdravotní péčí, z dobrou důchodovou a sociální úrovní. Bohužel jednání nejvyšší reprezentace Evropské unie a eurozóny reformy nejen u nás, ale ve všech státech EU, zbržďují. Zkrátka, někdo se zhlédnul v představě, že bude z pozice vládce přerozdělovat podle svých představ. A tak jsme svědky staveb cyklostezek odnikud nikam, bazénů s tobogánem, o který nikdo nestojí, čističek tam, kde už čistička stojí. A když se proti tomu někdo postaví, tak ho obviníme z nečerpání evropských fondů.

Tu Evropskou Unii byl všem občanům Evropy čert dlužen. To měl být spolek volně, vzájemně hospodařících států, plně respektujících všechny zákony vzájemného obchodu. Společný obranný pakt NATO a dále jen volný všemi respektovaný trh. To co tu máme teď, je paskvil. A co takhle si připomenout někdejší výrok pana exprezidenta Havla: "Teď by to chtělo jakousi ústavu". Tak ústavu máme (Lisabonskou smlouvu), srab a neštovice jsou na cestě.

Přesto, jak jsem zmínil v názvu svého článku, je na místě optimismus. Strávil jsem pár dnů na horách a při pohledu na ty plné sjezdovky mě nutně muselo napadnout, že tito lidé hluboko do žlabu nemají. A je jich hodně a dovedou se bavit. Smích, veselo, podmíněné hudbou u lanovek. Jenom ta cesta z Krkonoš. Na výstavbu pořádný dálnice do Krkonoš by měla EU pustit chlup. Nebo EU radši ne, postavil bych to jako vládní prioritu.

Abych dokončil tu písničku: "Ještě se dovedem smát".