To je výhod, kterých máš možnost užívat. Jezdíš si vlakem za 1/4, po Praze zadarmo, doplatky na léky - tam máš limit 500,- Kč na rok, jednou za měsíc do ZOO za korunu, hrady a zámky vstupné pro důchodce, i na sjezdovkách máš
skipas pro seniory, dost cestovek má slevy pro seniory - už 55+. K tomu všemu ta nejzákladnější výhoda. Nemusíš dělat nic, vůbec nic. Ráno si vstaneš kdy chceš, potěšíš se z babičkou, zavoní káva, sedneš si do křesla k televizi a teď to začne. Z vysílání ČT to všechno v tobě začne bublat. Proč? Ono to přece bylo trochu jinak.
Důchodce 70+ většinu svého aktivního života prožil v komunistickém režimu a není-li rovnou senilní, tak si tu dobu velmi dobře pamatuje. Pražské jaro 1968 nezadusil ani tak nesmělý pokus reformních komunistů o to vnést trochu demokracie do života naší společnosti, jako spíš rozmístění raket středního doletu paktu NATO v Německu. To se tehdejšímu režimu v SSSR náramně hodilo k obsazení Československa a k založení raketových základen u nás. Protest západního světa byl také proto velmi slabý, těžko nějak argumentuje ten, kdo má sám máslo na hlavě. Utužení režimu na sebe nenechalo čekat, zavládl všeobecný strach něco dělat. Stateční novináři, kteří v době Pražského jara hýřili aktivitou, hbitě otočili a opět začali oddaně sloužit režimu. Těch několik statečných protestů - Kubišová, Palach, Zajíc - posilněný režim snadno potlačil.
Tolik útlaku, tolik nesvobody. A když přišel listopad 1989, čas zúčtování s komunistickou érou, tak nic. Elegantní dohoda s komunistickou vládou. Vy nám nic, my vám nic. Nejsme jako oni. Jediný zavřený komunistický funkcionář byl Miroslav Štěpán. Zřejmě nebyl přizván k rozhovorům a tak nic nepochopil. Myslel, že pro něj to je výtah k moci.
Teď po třiceti letech v novém, svobodném světě, drží komunisti vládu u moci. A novináři, kteří se stejně jako v době Pražského jara, cítí jako bojovníci v první linii, do toho statečně perou. Měli prát tehdy v 90-tém roce, měli dotlačit společnost k úplnému zákazu všeho komunistického, včetně názvu jakéhokoliv politického hnutí, nebo strany. A mohl být pokoj, politiků s komunistickou minulostí by sice bylo pořád v parlamentu dost, ale aspoň by nedráždili názvem svého sdružení. Byli by (jsou) roztroušeni v jiných politických stranách.
Dnes si přisvojují pochybné ostruhy Reportéři ČT, pořady jako 168 hodin, kterým nevadí, že ve snaze očernit a dehonestovat, zabrousí často do bulvárnosti. Jak je to skutečně, se člověk stejně nedoví.
Dnes se oslavuje NATO, které má ve svém programu rozšiřování svého působení dále na východ. Vůbec nedbá, že tento program přináší napětí do Evropy. Rusko, opět jen na něco reagující, další rozšiřování paktu NATO, připustit nemůže. Tak co to oslavujeme? Tak dobře se cítíme v čase studené války? Sice na druhé straně, ale stejně je to špatně. Stejně jako kdysi, v sedmdesátých letech, to nemá řešení.
Šťastlivče 70+ užívej si života, kdoví, kdy ten svět zase úplně zblbne.
