Kontrolní otázka: Kdo tento název vymyslel? Správně, pořad 168 h na ČT. Ten teprve dnes bude, dívat se nebudu, bulvár na veřejnoprávních médiích nevyhledávám, na ten tu máme komerční média.
Z celé té kauzy dává smysl jenom jedna věta. A to povzdechnutí pana kancléře Mynáře. Cituji: "Byl jsem vychován v tom, že co se řekne mezi čtyřma očima, to mezi čtyřma očima zůstane". Výraz mezi čtyřma očima, definuje situaci, kdy si dva neveřejně, neoficiálně něco mezi sebou řeknou, něco, co nemají slyšet jiné uši. Takových řečí se vede přece moc, když nejsou stvrzeny nějakým zápisem, mají význam jenom pro ty dva. Zvlášť u soudců, kteří chtějí mít na všechno důkazy, je zvláštní, když s takovou kauzou vyjde soudce. A zvlášť po nějaké, poměrně dlouhé době.
O čem si ti dva mezi čtyřma očima povídali, je irelevantní. Jak dodal pan předseda Ústavního soudu Rychetský v kauze mezi prezidentem a předsedou správního soudu, šlo zřejmě o to, že si věc každý s aktérů vyložil po svém. Pan Rychetský se zná osobně s panem prezidentem dlouho a neveřejně, neoficiálně, mezi čtyřma očima, s ním mluvil často. A vynášet na veřejnost, co se řekne neveřejně, by ho asi ani nenapadlo.
Co se týče tolik diskutované prověrky pro pana kancléře. Proč jí vlastně nedostal? Ne, že ji nemusí mít, ale proč jí nemohl dostat? To je opravdu, z právního hlediska, tak nedůvěryhodná osoba? Pak ale opravdu nemůže zastávat tak vysokou politickou funkci. A co pan prezident, ten prověrku toho nejvyššího kalibru určitě má. Ten může přece jednat oficiálně s každým na této Zemi. Proč ji má právě on, který je neustále kritizován řadou politiků, podporovaných veřejnoprávními médii? Několikrát, během jeho úřadování, bylo vyzýváno k impichmentu, kvůli jeho některým výrazům, kvůli zahraničním cestám do Číny a Ruska, setkávání se s čínským a ruským prezidentem. Není snad nic jednoduššího, než mu tu prověrku zase odebrat, když mu ji NBÚ dal, může mu ji zase odebrat. A jestliže NBÚ prověrku dát nemusí (v případě pana Mynáře), pak nevím, proč by ji nemohl odebrat. A jdeme k novým prezidentským volbám.
Zvýšení důvěryhodnosti soudců tato kauza rozhodně nepřidá. Propírání v tisku, v televizi živých kauz je u nás běžné, to je přece ovlivňování soudců, vytváření obrazu určité veřejné objednávky. Tato kauza, Hrad versus soudci, není nic jiného, než další z řady pokusů prezidenta a jeho spolupracovníky, v očích veřejnosti očernit.
