Hledejme pomoc u BRIX.

Než nás zase někdo předběhne. Brazílie, Rusko, Indie, Čína. Státy se zaručeným růstem HDP. Státy, které musí pro růst životní úrovně svého obyvatelstva vyrábět, nabízet, nakupovat. Jejich obyvatelstvu roste kupní síla a tak požadují po svých vládách růst výkonnosti svého národního hospodářství. Samozřejmě velká příležitost pro okolní svět. Že si Spojené státy tento trh nenechají ujít, je víc než jasné. Pojďme do toho také a to tak, že přímo po hlavě. Chtělo by to ovšem vyměnit ministra zahraničí. Že by pan Schwarzenberg jel do Moskvy se asi nedá očekávat. V Pegingu ho asi také neuvidíme. To by se neslučovalo s jeho pravdoláskařským vyznáním.

Na místo toho nám pan Kalousek představil svoji vizi na udržení rozpočtové disciplíny pro rok 2013 a 2014. Zvýšit daně z příjmů, zmrazit důchody, zavést spotřební daň z vína. To bych čekal od socialistických vlád. Pravicové vlády musí napnout všechny síly pro zvýšení výkonnosti ekonomiky. Jak se to dělá se snaží předvádět po celá léta svého prezidentování Václav Klaus. Jeho jsme viděli naposledy v Turecku, další růstové ekonomice, v Rusku, Číně a Brazílii také. A všude sebou vozí kapitány průmyslu. Legislativu pro obchod musí ovšem vytvořit vláda. Ta je ovšem zahleděná, v osobě svého ministra diplomacie, do Bruselu. Tam ovšem, kromě kafíčka a žoviálního poklábosení, nic pro nás nevyjedná.

Je opravdu snad už i zábavné sledovat geniální pokusy Bruselu o stabilizaci eurozóny. Po vyčerpávajícím nočním jednání je na světě pomoc Řecku v hodnotě 130 miliard eur. Sláva všichni si oddechnou, burzy se vzpamatujou. Do chvíle, kdy agentura Fitsch oznámí snížení ratingu Řecka na cc-, to jest na stav těsně před bankrotem. Evropská centrální banka ECB reaguje tím, že natiskne eura a to tolik, že nestačíme lapat po dechu. Na to Mezinárodní měnový fond MMF, zřejmě v reakci na hloupé vyhlášení ECB, žádá o navýšení finančních prostředků a to země BRIX protože ony ty peníze mají.

Nejsilnější ekonomika eurozóny Německo se výhledem na velmi nepatrný růst moc chlubit nemůže. A to je země, kde je kázeň a disciplína přirozenou součástí života společnosti. Právo na stávku jistě, ale nějaké občanské neposlušnosti?

Jak se v takové společnosti můžeme plácat my? Všechno se zpochybňuje, neguje, reformy asi nebudou, hrozí se občanskými nepokoji, nic se nemůže postavit, aby se proti tomu nezvedla vlna odporu. Potraviny prodávané v obchodních řetězcích mají stále horší a horší úroveň, lékaři požadují trojnásobek průměrného platu bez ohledu na ekonomickou situaci země, ředitel Dopravního podniku vydělal za sedm let ve funkci 50 miliónů.

To je výsledek našeho snažení po znovunabytí svobody? Nebo báječná léta pod .... Však každý ví jak to je.