Fidel umřel - demokracie má šanci.

On to Raul už nezvládne. Budou svobodné volby, komunismus padne. Americká zpovykovaná mládež s kapsama plnýma dolarů vtrhne do Havany. Nikdo nebude mít šanci. Nejlépe bude, když se Kuba stane dalším státem USA.

Anexi, samozřejmě za plné podpory Kubánců včetně těch, kteří žijí v exilu. Nakonec přes moře je to na Floridu pouhých 150 km. Být Kubáncem, asi bych to tak chtěl. Ať tam Spojené státy vyspraví, co natropily.

Při připomínce kubánské revoluce a lvím podílu Fidéla Castra se připomněly události, které se z nového výkladu dějin téměř vytratily. Fidél nebyl žádný komunista, jím se stal až když americké úřady zařídily úplné embargo Kuby. Stalo se tak po neslavném pokusu USA o zvrat, po vylodění v zátoce Sviní. Kubánské revoluční síly zatlačily vojenský výsadek USA zpět do moře. Výsledkem bylo zahájení obchodního a vojenského embarga Kuby. Kdo bude chtít obchodovat s Kubou, bude podroben základní otázce: "Vyber si -  buď Kuba, nebo Spojené státy". Nelze se divit, že to embargo bylo úplné.

Kuba samozřejmě potřebovala pomoc, embargo slibovalo takřka úplnou bídu. Zuřící Fidél se spojil s tehdejším Sovětským svazem a stal se z něho komunista. Navázal spojení s dalším komunistickým režimem ve Venezuele. Čelil nejméně osmi pokusům o atentát.

Připomenuta byla i Karibská krize z r. 1963. Americké výzvědné letouny vyfotografovaly stavby raketových odpalovacích základen na Kubě. Ze SSSR vyplul konvoj lodí přivážejících na Kubu rakety s doletem plně zasahujícím území Spojených států. Jasný čin agrese. A teď, co se člověk po letech nedozví? Krize byla odvolána po stažení sovětských lodí, které byly staženy až po slibu prezidenta Kennedyho, že bude odstraněna raketová základna USA předtím v utajení vybudovaná v Turecku. Význam této základny byl jasný. Rakety s doletem plně zasahujícím území SSSR. Možná, že tento ústupek JFK vedl nakonec k atentátu v Dallasu.

V celé historii studené války po druhé světové válce, je to stále o tom samém. Akce plodí reakci. Po pádu komunistických režimů v Evropě asi každý doufal ve skončení studené války. Snaha amerických vojenských plánovačů o úplné obklíčení Ruska vojenskými raketovými základnami plodí, podle výše zmíněného fyzikálního zákona, reakci. Chvástavé prohlášení Jaceňuka, že po připojení Ukrajiny k EU, bude jeho prvním krokem, jako předsedy vlády Ukrajiny, výpověď ruské Černomořské flotile s přístavu Sevastopol na Krymu. A ihned nabídka US Navy. Takže výsledek? Krym je ruský. Do té doby, než došlo k Majdanu, ukrajinský Krym Rusku nikterak nepřekážel.

Plány NATO, vybudovat vojenské základny v pobaltských republikách, v Polsku, hlásí se Rumunsko, u nás někteří politici ODS a TOP 09, zcela odpovídají plánům vojenských plánovačů USA, obklíčit Rusko raketovými základnami. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. V oblasti Kaliningradu, kde má Rusko velmi strategický přístup k Baltskému moři, se vybuduje ruská raketová základna. Jako odpověď na plány NATO. To by si měl ten starostlivý, hereckými grimasami skvěle vybavený ministr Stropnický, uvědomit, když tak neustále propaguje zvyšování vojenského tlaku na Rusko. Ten tlak, pane ministře, plodí protitlak, což je jeden ze základních zákonů fyziky, tedy přírodní zákon. S tím nic nezmůžete, Rusko vojensky neporazíte, ani ho už neuzbrojíte, jako se to kdysi podařilo Reaganovi. Tomu se to spíš podařilo díky hospodářskému tlaku a únavě lidí s komunistických režimů.

Snad si to naplno uvědomí nový prezident Trump. Ve své prezidentské kampani se o tom aspoň zmiňoval. Navázat nové kvalitnější vztahy s Ruskem, Putin ve svém blahopřání jeho volbu uvítal. Jak se postaví Trump k nové postcastrovské Kubě bude o to zajímavější.