Ekonomický růst v Evropě se zastavil.

Alarmující titulky z dnešních serverů. Itálie na samé hranici státního bankrotu. Brusel horečně hledá možnosti, jak krachující euro zachránit. Sarkozy už vymyslel pojem dvourychlostní Evropská Unie, šéfka Evropské centrální banky volá po navýšení záchranného balíku, Německo se bouří proti stále se zvyšujícímu požadavku na jeho finanční rezervy. Obyčejnému občanovi Evropské Unie už z toho musí nutně naskakovat pupínky. 

Euro je pod tvrdým útokem spekulantů. Je to vyvoláno vnitřním dluhem některých i vysoce vyspělých zemí. Těch zemí, které pod křídly všeobjímající eurozóny štědře dotovala z unijních peněz jejich život na dluh a hlavně nad poměry. Proč má potíže Itálie, Španělsko? Fotbaloví fanouškové španělských a italských mužstev zaplňují stadióny do posledního místa. Dělali by to, kdyby měli hluboko do kapsy? Jsou na tom v průměru mnohem a mnohem líp než země, které přistoupily k EU později a přímo ostudně líp než země, od kterých eurozóna bude žádat pomoc. Čína, Indie, Brazílie - země, kde je rozdíl mezi chudými a bohatými přímo katastrofální a kde by se asi mnoho lidí chtělo mít alespoň tak, jako naši bezdomovci, nezaměstnaní žijící na podporách. Od těchto zemí si bohatá, k prasknutí přejedená Evropa žádá záchranu. Na to aby se mohla k prasknutí přejídat dál. Větší ostudy se EU ani snad dočkat nemůže.

Řecku nepomůže nic jiného, než návrat k národní měně. Jedině ta může napomoci k hospodářskému růstu, jedině správně devalvovaná drachma může přinést zisky pro Řecko typické, z turistiky. Jestliže si Řecko ponechá euro, všechny zisky z turistiky bude odčerpávat Evropská centrální banka jako splátku úvěrů a Řekům nezbude nic. A i turisté ubydou, protože turistika v Řecku bude drahá, totiž pod kontrolou ECB. Na tom vydělá Chorvatsko, turisté z Evropy s opasky utaženými až na poslední dírku, pojedou tam. A Chorvatsko, snad dostatečně prozíravé aby nevstupovalo do EU, ušije ceny turistům z EU vyšokovaným z poměrů v jejich zemích, na míru. Když se člověk podívá na mapu jižního pobřeží Evropy, zjišťuje, že bez eura jsou tam jenom Chorvatsko a Albánie a malou částí i Černá hora. A ostatní státy eurozóny na pobřeží Středozemního moře jsou pod velkým tlakem makléřů a spekulantů. Proč asi? Protože to jsou národy, které se nepodřídí diktátu Bruselu, které si vždycky povedou svůj způsob života, svoje životní tempo. A eurovale a ECB hrň sem eura pod tlakem. S námi to stejně nepohne.

Makléři a spekulanti na zadlužené ekonomiky mají geniální fintu. Je to trh Credit Default Swaps, který je formou pojištění proti tomu, aby nějaká vláda udělala bankrot. Tohoto trhu, naprosto legitimně využívají američtí makléři k získání velkých výdělků z krachující periférie eurozóny. Pojistíte se proti možnosti, že by na př. Řecko udělalo bankrot v době, kdy je riziko nízké na pojistnou prémii 3 %. V době radikálního zvýšení rizika bankrotu Řecka, prodáte své pojištění za pojistnou prémii 15 %. Když do této transakce  investujete vysoké částky (použijete půjčky z bank), vyděláte obrovské částky. Zhodnocení 800 -1000 %.

Obchodování s tímto pojištěním hrubě zkresluje trh. V důsledku hromadných útoků proti jednotlivým  zemím usoudil trh CDS, že Francie je rizikovější než Panama a Španělsko je rizikovější zemí než Kazachstán. Podle toho pak vypadá panika investorů.

Jsou to všechno jen hry, nikdo si přece vážně nemůže myslet, že Itálie, Španělsko, už se mluví i o Francii jsou na tom nějak zvlášť špatně.

A jedna na konec. Jestli chtějí lídři eurozóny opravdu udržet jednotnou měnu, pak budou muset své vysoce vyspělé ekonomiky přibrzdit na úroveň toho nejslabšího, vyrovnat životní úroveň všech občanů EU. Není například možné, aby důchody v zemích s jednotnou měnou byly tak rozdílné, o úrovni platů ani nemluvím. Takže buďto takto, nebo rozpad eurozóny, ať si každý poradí jak umí.