Tedy jestliže nic neuděláme, tak do 50-ti let dosáhne naše republika dluh 240 % státního rozpočtu a bude na tom stejně jako Řecko. Pravila paní Eva Zamrazilová - expertka na rozpočty.
Co máme udělat? Zarazit výdaje na sociální zabezpečení, důchody neúměrně rostou, platy jdou strmě nahoru, ekonomika je přehřátá, dá se očekávat krize. Automobilový trh je v Evropě pomalu nasycen a my v zásadě nic jiného dodávat neumíme. Do toho Trump vyhrožuje přehodnocením ekonomických smluv s celým světem, Evropská unie se zmítá v nejistotě s jakou další katastrofickou vizí Trump přijde. A brexit to je pro nás další ztráta. Čtvrtý nejdůležitější obchodní partner nám pomalu mizí v nenávratnu. Toť zhruba katastrofická vize paní Zamrazilové.
Tak souhlasil bych s tím, že je potřeba něco dělat. Důchodová reforma? - není nic snazšího. Průměrný důchod stanovit na 60% průměrného příjmu - mediánu. Růst HDP zpomaluje, chybí pracovníci. Zpráva o zaostávání Česka ve vzdělání za starými evropskými demokraciemi. U nás nedosahuje na vysokoškolské vzdělání ani 50% populace, slabota proti 70% v těch vyspělejších zemích EU. No to je fake news jako hrom. My vážně potřebujeme víc politologů, víc studentů humanitních oborů? Tady chybí vyučení odborníci dělnických profesí. Tedy nejen tady, i v celé EU. To je jeden z důvodů, proč někdo vítá migrační vlnu. Myslí si možná, že mezi migranty najde dělníky, kteří s nadšením popadnou lopaty a budou pomáhat řešit důchodovou krizi států EU. Že to takhle nebude fungovat, to snad už dochází každému.
Reformu učňovského školství - nic složitého. Opět založit učňovské školy u větších strojírenských závodů, stavebních firem, obnovit učňovské školství v bývalých velkých učilištích. Ta tradice tu je, jenom ji obnovit. A hlavně dosažené odbornosti dodat potřebnou váhu společenského významu v platovém ohodnocení. Už dnes zedník, pokrývač, instalatér, elektrikář se může strhat aby stíhal všechny melouchy. Je jich ovšem tragicky málo.
A vysokoškolskou reformu? Touhu po vzdělání nelze upřít nikomu. Student by se měl na vybranou fakultu zapsat, nic jiného. A zaplatit školné, to je důležité. Aby někdo nehonil tituly a pak stejně nedělal nic. Příběh o šikovném řemeslníkovi, který dokáže vyrábět krásné věci. K řemeslu utekl po vystudování právnické fakulty. Dá se říct, co je nám po tom. Do té doby než fakulta vykáže náklady na takového studenta. Jestli si to studium zaplatil, pak se nedá namítat nic. Řešit se to dá různě, bankovními půjčkami, málo nebo vůbec úvěrovanými, odepsáním splátek při udělení stipendia, i případném vrácení celé částky po odpracovaných letech nějakým podnikem. Každý, kdo chce studovat vysokou školu, musí zaplatit své náklady. Pak může s čistým svědomím i třeba odejít pracovat do zahraničí.
Zdravotnictví je na dobré úrovni, to určitě potvrdí každý, kdo kdy musel vyhledat pomoc v zahraničí. Ale je to díra na peníze. Velké náklady na platy jdou ovšem na úkor našeho umístění ve středu Evropy. Nám odebírá doktory Západ, my je budeme odebírat Východu? To je asi mírně řečeno na hlavu.
Není to tak složité, naše vládní i zákonodárná reprezentace musí mít na zřeteli jako prioritu dobrou výkonost našeho státu a dobré životní podmínky obyvatelstva. A tyto priority bránit.
