Včera mě doslova zvedlo ze židle prohlášení (nebo snad úvaha?) pana Tejce o ústavní stížnosti na církevní restituce vypracované politiky ČSSD. Takže ČSSD podala návrh Ústavnímu soudu na zrušení církevních restitucí. Ústavní soud se nechal slyšet ústy svého mluvčího, že vzhledem k nekompletnosti se na projednání dostane později v řádu několika měsíců. To ovšem, pravil pan Tejc, ČSSD náramně vyhovuje, protože v té době už bude ÚS doplněný levicovými soudci, navrženými levicovým prezidentem a schválenými levicovým senátem. Takže pan Tejc spoléhá nikoliv na nezávislý, nijak a nikým neovlivnitelný Ústavní soud, ale naopak na silně tendenční levicový sbor ústavních soudců, který samozřejmě rozhodne ve prospěch předkladetele návrhu. No děkuju pěkně.
Přes všechny peripetie, přes všechny mediálně nafouknuté kauzy, překládání a odebírání případů, přes prohlášení o justiční mafii a podobně, jsem si dosud myslel, že žijeme v právním státě, že jsme jako občané moderního demokratického státu právně chráněni zcela nezávislou spravedlností, jako jedním z hlavních pilířů demokracie, tj. mocí soudní. Vyvedl mě pan Tejc z omylu, nebo to tak ve skutečnosti nemyslel? Každopádně další část mozajky, kterou pro mě znamená Klausova amnestie. Ten článek, který se týká zastavení kauz trvajících od sdělení obvinění a stále neukončených 10 let, je vlastně Klausovou kritikou, slušně řečeno, nepořádku v justici. Jak úplně jinak zní prohlášení vyšetřovatele kauzy Davida Ratha, že v termínu do jednoho roku má případ vyšetřen a podstupuje ho soudu. A vytěžit z tak rozsáhlého korupčního případu všechno, asi muselo dát pořádnou práci. Zřejmě se brzy dočkáme vydání Klausova vysvětlení lednové amnestie a tam se asi o záměru prezidenta pohnout ledy, dočteme.
Kdo si vzpomene jak se pan prezident Klaus zdráhal jmenovat nové soudce s odůvodněním, že jsou na talár trochu mladí. Stanovil si tuším hranici 30-ti let. Byl za to kritizován, ostatně jako za všechno. Já bych tu hranici zvýšil na 40 let, nikoliv, že bych pochyboval o úrovni vzdělání, spíš jde o zkušenosti, lidské pohledy zkušeného člověka. Aby nedocházelo na př. k tomu, že soud odsoudí jednoho na tři roky nepodmíněně, druhý v téže kauze dostane podmínku (Bárta a Škárka), aby odvolací soud oba definitivně osvobodil.
Podobně v kauze Pekárek. Odsoudit někoho na 5 let do vězení na základě odposlechu. Člověk přece blafne ledacos, záleží na momentální náladě a třeba tomu ani sám nepřikládá velkou váhu. Nakonec i kluk, který chce získat holku jí to musí dát nějak najevo. A co kdyby to ona dotyčná cítila jako nějaký nátlak? A když si zavřeme všichni pusu na zámek, protože co když si to někdo někde nahrává na mobil? Tak asi kauzy nebudou, nikdo nic nebude dělat a možná se i přestanou rodit děti.
Každopádně úvaha pana Tejce, pronesená zřejmě ve vítězné euforii, je přinejmenším podivuhodný kousek.
