Čeká nás studený mír.

Dobrá zpráva ze summitu na té nejvyšší úrovni. Tak sláva - válka to nebude. O nějakém přátelství se nedá mluvit, ale aspoň se snad přestane vyhrožovat. Diplomati se vrátí na svá místa a vše se v dobré (ale bacha!) obrací.

K čemu je takový summit, toť otázka. To si mohli pánové říct do červeného telefonu, nebo poslat meila. Ale aspoň jsme viděli v akci americké prezidentské Jumbo, i krásný ruský Iljušin 96. A mohutný doprovod na obou stranách. Na 800 lidí ochranky a spousta obrněných aut. Proč máme furt starost o technikou úroveň Ruska? Ochranku svého prezidenta mají přinejmenším stejnou jako Amerika. 

Co se vlastně dohodlo? To, že ani jeden z nich na toho druhého vojensky ani hospodářsky nemá se přece ví už dávno, na tom se nic nemění. To, že Rusko není přítelem Ameriky se odvíjí od prostého faktu. Rusko má ropu a (světe div se), ono tu ropu považuje za svou. Pokud (za Jelcina) se zdálo, že Rusko kontrolu nad svojí ropou odevzdá Americe (s pomocí Chodorkovského), to bylo Rusko velký přítel. Putin tyhle plány z ruskou ropou zarazil, plány se zhroutily, přátelství se vytratilo, Rusko je nepřítel, protože konkurent.

Protože vinit Rusko z potlačování lidských práv, z pronásledování opozice, z nedostatku demokracie, snad možná někdo může (nevím kdo), ale určitě ne Amerika. Neuplyne týden abychom se ze zpráv nedovídali, že se někde v Americe střílí, že se vraždí ve školách. Ta Amerika, která má na svědomí potlačování lidských práv menšin - černochů, Hispánců. O demokratických volbách při posledních prezidentských, se přece nedá vůbec mluvit. V Rusku máme kauzu Navalnyj, ví někdo proč se vůbec do Ruska vracel (z Berlína, kde se léčil). Musel přece vědět, že půjde do vězení, za prohřešky úplně jiné, než je jeho disidentská činnost. To mu to nedošlo, nebo je v tom něco jiného? Ukrajina bude problém do té doby, dokud se nevyšetří, kdo střílel do lidí na Majdanu, kdo zosnoval nezákonné svržení Janukoviče. Demokratické, od západního světa, by bylo uznat připojení Krymu k Rusku i autonomní nezávislost Doněcké a Luhanské republiky. 

Tak snad zůstává jediný střet v oblasti kybernetických útoků. I člověku, který se vůbec v IT technice nevyzná, musí připadat úplně směšné, když slyší amerického prezidenta v podstatě úplně prosit Putina, aby aspoň hospodářské a energetické systémy nechali ruští hackeři na pokoji. To je pane prezidente ale opravdu směšné. Jestliže svět vyvinul IT technologie, které mají usnadňovat život, tak si ty technologie musí umět taky ochránit. Putin může Bidenovi stokrát slíbit, že z Ruska žádný hackerský útok nepřijde. Takový slib nemůže splnit, pokud sítě IT technologií obepínají celý svět. Může-li se jakýkoliv hacker ze Sibiře, z Alpské oblasti, nebo ze Skalistých hor nabourat přes internet do IT jakéhokoliv zařízení, tak to dříve nebo později udělá. Najít takového hackera není snadné, každopádně je nutné vyvíjet technologie, do kterých se nabourat nelze. Na tom makejte, hlavy pomazaný.

Pojem kybernetická válka je politický pojem. Někomu se to hodí, své vlastní nedostatky může svádět na kybernetické útoky - viz "ovlivnění" amerických prezidentských voleb Ruskem. Tak je vůbec taktické bojovat proti hackerství, když termín kybernetická válka je takové účinné politikum?