Vzpomínalo se 50-té výročí srpnové okupace Československa. Výročí Mnichovské dohody už bude 80-té. Jsem zvědav, jaké připravuje Česká televize pořady k tomuto výročí a jak dalece budou smířlivé vzhledem k dnešnímu stavu Evropy.
30. 9. 1938 byla podepsána v Mnichově dohoda, která vydala Československo do rukou Hitlera. Bez boje. Šlo sice zatím o pohraničí, ale Hitler se nikdy netajil se svým úmyslem, že tuto dohodu nedodrží. Na britské straně dohodu podepsal Neville Chamberlain, za Francii Édouard Daladier, za Osu Adolf Hitler a Benito Mussolini. Přítomná byla i Československá delegace, ale do sálu při podpisu nebyla vpuštěna.
Neville Chamberlain se po návratu do Londýna pochlubil: "Přivezl jsem vám mír". Winston Churchill později komentoval tuto událost: "Anglie měla na vybranou mezi hanbou a válkou, zvolila hanbu a měla válku". Polsko, jehož tehdejší vláda kolaborovala s Hitlerem, využilo situace a vojensky obsadilo východní část Těšínska.
Anglie se brzy dočkala války. Letecká bitva o Anglii trvala skoro 5 měsíců. Mezi červencem a listopadem 1940. V době, kdy celá pokořená Evropa ležela Hitlerovi u nohou, je poměrně zvláštní, proč vlastně skončila porážkou Hitlera. Přes nesporné hrdinství letců, stíhačů několika národností, včetně našich, se dá těžko uvěřit, že by Anglie byla sto dlouho odolávat celé Evropě. Vstup Ameriky do války byl daleko, s Ruskem měl Hitler dohodu o neútočení, kterou Stalin rozhodně nechtěl porušit. Co asi Churchill vymyslel a čím přesvědčil Hitlera, aby se Hitler obrátil na východ? Bylo to určitě lákavé, Rudá armáda byla oslabena Stalinovými čistkami, Rusko se jevilo jako snadná kořist.
Přepadením SSSR se odehrály taky zvláštní věci. Stalin odešel na svoji daču a obranu svěřil svým generálům. Ti za ním odjeli a žádali ho o to, aby zemi vedl v obrané válce. Stalo se a tak zatím co se Hitlerovy tanky hnaly Běloruskem a Ukrajinou, Stalin se svým štábem organizoval obranu. Likvidovaly se továrny, vytrhávaly se obráběcí stroje, vše včetně strojníků, zámečníků, techniků, inženýrů se nakládalo na vlaky, které ujížděly až za Ural. Tam se spěšně montovaly nové tovární haly, usazovaly se stroje a ihned se zahajovala výroba. Rychle postupující wermacht se kladly do cesty chabé překážky, aby jí trochu zdržely. Šlo hlavně o to pozdržet luftwafe, aby nemohla na ty vlaky útočit. Paradoxně rychlost postupu německých tanků byla Němcům na překážku, ujížděly totiž svému týlu a tak musely zpomalovat a čekat. Za Uralem se horečně rozjížděla výroba válečného materiálu. Pracovalo se nepřetržitě, bez jediného dne odpočinku, dělníci byli přednostně zásobeni jídlem. Tanky sjížděly z výrobních pásů a rovnou vyjížděly na frontu. Jedině tak mohl SSSR postavit proti německé přesile, množství tanků, děl, letadel, které nakonec rozhodly bitvy o Stalingrad a u Kurska. Tato část Velké války je málo zmiňována, publikace ale jsou a jejich čtení je rozhodně zajímavé.
Každopádně Rudá armáda obrátila wermacht na útěk, západní spojenci otevřely druhou frontu až v době, kdy bylo jasné, že Rudou armádu už nic nezadrží. Naopak hrozilo, že projede Evropou až na Atlantické pobřeží. Strategické tahy Západu odstartované Mnichovskou dohodou mohly dopadnout špatně. Úplným vítězstvím Hitlera. Jak by dneska asi svět vypadal?
Rusko je doživotně poučené z Velké války, jeho právě skončené velké cvičení dokladuje jeho připravenost se ubránit čemukoliv a komukoliv. Vojenská protiváha v Evropě NATO je možná schopná uspořádat efektní Dny NATO. Akceschopnost, třeba zorganizovat místo pašeráků migraci, aby nedocházelo k ohrožení migrantů, ale i Evropy, přílivem militantních migrantů, NATO neprokázala.
Rusko je vojensky neporazitelné, i to by mělo při připomínkách Mnichova zaznít. Hospodářsky už ho taky nikdo neudolá. Tak jedině spolupráce a dobré vztahy mohou přinést pokrok.
