A co když je to všechno úplně jinak,

tedy jestli si za to všechno nemůžeme náhodou sami? To jest my voliči. Rozdali jsme to tak, že je to neřešitelné. Kde jsou předsevzetí socialistů, že všechny reformy z dílny minulé vlády zruší, smažou, zlikvidujou. Teď by se jim náramně hodilo, aby to všechno mohli nechat. Nechat na pokoji 2. pilíř, poplatky u lékaře a v lékárnách, oprášit s omluvou S-karty. Co to slibované snížení DPH a na valorizaci svých důchodů můžou důchodci samozřejmě zapomenout. Ano zvyšovat daně nechce a jako naschvál ani to slibované zvyšování HDP asi nebude. Ještě do toho ten nesmyslný zásah ČNB, který nám všem znehodnotil i to málo, co máme nasušeno, a na další období plné nespokojenosti je zaděláno.

A přitom je to tak jednoduché. Volit (příště) jenom ty strany, které jsou pevně ukotveny. To jest mají svojí byrokratickou strukturu, pevně vyprofilovaný směr politiky a politiky, kteří jsou schopní ten směr politiky prosazovat. To jestli je to doleva, nebo doprava, je podle gusta a priorit voliče. Středová strana je už z podstaty nesmysl, lavíruje mezi příklonem k levici, nebo naopak k pravici. Sama je potom dost nečitelná. Stranu hlásí ke středu, nebrat. Je plná populizmu.

Volili jsme přesně proti výše uvedenému pravidlu. Tedy proti těm "kamenejm, zabetonovanejm" stranám. Výsledek se dostavil. Hnutí Ano svůj volební úspěch nečekalo, není připraveno převzít vládní zodpovědnost. Proto, že nemá vybudovanou svojí byrokratickou strukturu. Tam musí nutně dojít k pnutí. Protože, co jsou vlastně, levice, střed nebo pravice, oni to sami nevědí. Oni jenom chtěli být u toho ve sněmovně, aby mohli nahlas všechno negovat. Stejně jako to předtím chtěli Věci veřejné. Všechno bourat, pomlouvat, zesměšňovat a hlasitě burácet své nápady, které jsou ovšem neuskutečnitelné. Věci veřejné svůj omyl poznaly, pozdě, a už prakticky neexistujou.

Pavel Bělobrádek se sám na vládu necítí. Ale o tom to je. Je-li vyzván do koalice, tak musí. Jinak sebou stáhne i celou svoji stranu.

Socialisti se na vládu těšili. Snili o vládě jednobarevné, i kdyby to mělo být s podporou komunistů. Nic z toho není. Oni vládu sestaví, protože touha po vládnutí těch Sobotků, Zaorálků atp. je tak silná, že v klidu ustoupí Hnutí Ano, ze svých priorit. Protože těch lidí, po jménech, je to poslední šance, jak se dostat v politice k té nejvyšší příčce. Na příští období už je strana sama vymění, má-li si uchovat aspoň zdání solidnosti.

A my voliči, příště volme hlavou. Máme zastupitelskou demokracii, tedy systém politických stran. A ty mohou být, mají-li být čitelné a solidní, pouze pravicové, nebo levicové. Nic mezi tím. A ty ať si to rozdaj. Protože to je jediná cesta, jak se aspoň kochat nadějí, že se budeme přibližovat svojí úrovní tomu vysněnému Německu, nebo Rakousku. Máme to v hrsti, ne, že né. Ten jeden okamžik, při volbách jsme největší, nejmocnější my, voliči.

Takže, příště.