Apokastáza kuřáka Ligerosek

Jde o povídku psanou s využitím formátu tzv. Příběhů na padesát slov ( http://pribehynapadesatslov.cz/ )  Co je jné - pokusil jsem se o "pětistovku", tedy - aby deset "minipříběhů" tvořilo jeden celek. Zda se to podařilo, posuďte sami :-)  

Něco pro kuřáky - pamětníky :-)Vladimír Voráček

..............................................

Apokastáza kuřáka Ligerosek

Ve svodce se jmény dnešních obětí dopravních nehod oproti seznamu předpokládaných dva mrtví chyběli.

„Najdou je později,“ pomyslel si. „Můj program náhodného generování budoucích obětí se neplete…“

Zadal do počítače zítřejší koeficienty. Na sjetinu, vyšlou z tiskárny, obě chybějící jména z včerejšího seznamu připsal rukou.

Začal se sám sebe bát.

***

Žádný stůl v kavárně nebyl volný. Přisedl k elegantně oblečenému muži. Zatrnulo mu ale, když si všiml novin na stole.

Titulek plátku hlásal: „Milenci umírali v rokli několik hodin.“

„Pro pana inženýra presso a dvojitého Jamesona; jako vždycky. Pro mne totéž.“

Poznal, že je očekáván. Bylo pozdě si sednout jinam.

***

Překvapením měl sevřené hrdlo. Nemohl spustit oči z titulku. Jeho společníkovi to neuniklo. „Četl jste to, že?“ ukázal na noviny.

 „Náhoda,“ řekl tiše.

Společník jako by čekal právě na to, sebevědomě pokračoval. „Pojďme si povídat o náhodách. Například: je jen náhoda, že jste si přisedl zrovna ke mně?“

Nasucho polkl.

***

„Věděl jsem, že přijdete; také kdy a u kterého budete sedět stolu.“ Položil na stůl plánek restaurace vyjetý z tiskárny. U každé zakreslené židle jména a časy.

„Takový šikovný prográmek,“ zamrkal vesele. „Stačilo ke stolu, kam si sednete vy, připsat i sebe.“

Zkoumavě ho pozoroval. „Nejste překvapený, že?“

Měl pravdu. Nebyl.

***

„Moc se vám ten program povedl,“ ševelil chlápek uznale. „Štěstí vám ale nepřinesl, že?“

Otázka byla řečnická. Odpověď nebyla očekávána.

„Vaši práci na generátoru náhodných událostí od té doby pečlivě sleduji.“ Ukázal na noviny. „A jsem rád, že jste i mimo akademii pokročil k takové dokonalosti.“

Poznal, jak chutná strach.

***

„Původní verzi programu máme,“pokračoval. „Teď jste ale ukázal, že jste mnohem dál. Umíte náhodě pomoci. Člověče, s vaším generátorem a našimi neomezenými prostředky a informacemi můžeme zachránit demokracii nejen u nás, ale na celém světě.“ 

„Proč bych na to měl přistoupit?“

„Protože Vás neurazíme nízkou nabídkou.“

Napsal úhledně jedenácticifernou částku.

***

„Program jsem upravil tak, aby generoval pouze nevysvětlitelná zmizení vámi určených lidí. Nikdo nezemře. Jen se ocitnou o šedesát let dříve na nějakém bezpečném místě. Navrhuji Vám, ať si ten výlet se mnou vyzkoušíte.“

„Co mi zaručí návrat?“

„Jen to, že budeme na stejném seznamu. Musel bych tam zůstat taky.“

***

„Nemusíš se bát. Ať se stane cokoli, kdykoli si naliješ skleničku červeného, budu tu s tebou,“ zasmál se. „A dám si s tebou cigáro, jako kdysi,“ dodal.

„A kde seženeš Ligerosky? Co je přestali prodávat, nekouříš…“

„To už nech na mne,“ zašklebil se. „Víš, že nikdy nemluvím do větru.“

Věděla to.

***

„Jsou neškodní,“ reptala asistentka. „Jednomu stačí ke spokojenosti whisky, kafe a kubánské cigarety. Druhému literatura o cestování v čase. Jen nadává, když slyší, že je to jen sci-fi.“

"Propustit je nemohu, kolegyně,“ vysvětloval zasmušile primář. „Nadace Milénium platí sanatoriu za jejich pobyt měsíčně víc, než stovka soukromých pacientů za rok.“

***

Nad křeslem, otočeném k ní zády, stoupal nezaměnitelný dým Ligerosek. Tvořil půvabné prstence. Rozpadaly se u stropu.

„Nemlč, sakra… Uznej, že‘s přestřelil… Nechat mne s prachama, ale samotnou, to‘s neměl...“

Nalila si další víno.

Křeslo bylo prázdné. Už dlouhé týdny.

Zvláštní. Cítila smrad černého tabáku. Na popelníku dohasínala jeho Ligeroska.