Úsměvy a úšklebky XLVII. (o žabičkách, osudu a odcházení)

 Stejně je osud neměnný, ať bohudík či bohužel, přikvačí čas,abych už šel. Jen promiň Pane, budu-li mít zpoždění – a dopřej mi, abych ho měl

 

Autor: Vladimír T. Gottwald | čtvrtek 15.6.2023 9:00 | karma článku: 26,96 | přečteno: 475x