Že jsem magor, jistě není novinkou pro nezanedbatelnou část těch, kteří mne znají. Ovšem tím, že začínám psát i blog, aby se o mé magořině mohli přesvědčit i další, tím sám sebe právě vcelku překvapuji. Kdo ví, možná ve mně nějak nadmíru zduřela ješitnost anebo sběratelská vášeň, a já zatoužil svou sbírku uříznutých kšand rozmnožit i tady.
vtg
Kdybych se nad kolíbkou tohoto blogu v tuto chvíli mohl stát jednou ze sudiček (v pobotičském nářečí zvávaných prognostici), asi bych chtěl být sudičkou třetí. Napřed sudička první blogu a blogeru laskavě přiřkne sukces, vyvěštíc mu dobře fungující smysly - to aby v tomhle okrlšku světa dobře viděl a slyšel, aby dokázal vyhmátnout podstatné, měl čuch na to, co bude čtenáře zajímat a aby to svedl okořenit a servírovat tak, aby jim to chutnalo. Za binárního zablesknutí se pak z hlubin internetu vynoří sudička druhá, která z čmoudů linoucích se ze zavařených harddisků předurčí chyby a překlepy, pomotané informace a nehodnověrné zdroje, zákeřnou konkurenci, flamerské diskutéry a přemnožení e-šotků (digitárních klonů šotka tiskařského). To je ovšem ta pravá chvíle pro mne! V tu chvíli s drobným nepodstatným zpožděním přicházím já - sudička třetí - celý v bílém! Upřu mírně dalekozraký věštecký pohled směrem, ve kterém tuším časy příští, a zvěstuji své vidění: „Zřímť blog, jehož věhlas monitor překoná, před nímž svět médií elektronických v úctě se skloní a jemuž kořiti se bude. Autor nesnáze všechny překoná a informace ověří, chyby zavčasu opraví, horoucími srdci čtenářů i zamrzlé počítače roztají, e-šotek jen lehce rozverným zůstane a karma poroste rychleji než státní dluh. Ó nikoli, blogu Vladimírův, nebudeš Ty nejmenším mezi blogy!“
I umlká vrásčitá sudička třetí v loktuši běloskvoucí, oře ruče otáčí a patama zlehka pobídne, a když se udrží v sedle a nenamlátí si tlamu, odjíždí středem, nejlépe do zapadajícího slunce.
Neplačte ani nejásejte – já se vrátím. A nevrátím se sám; se mnou přijde blog (nepřijde-li blok).
Žil komediant v Pošumaví,
šmajdavý, starý, holohlavý,
a ten snad zcvoknul na kvadrát:
věří, že byť blog začne psát,
ostuda se snad nedostaví.
