Vítr - energie budoucnosti.

Tak takový název má brožura České společnosti pro větrnou energii (ČSVE), kterou její zástupci rozdávali na Dni otevřených dveří větrných elektráren (VTE). Okolo větrníků se pohybuji a v jejich blízkosti žiji, proto jsem zvědav vyrazil s touhou dostat se jednou do gondoly VTE, zblízka si vše prohlédnout a nechat vysvětlit.

Prohlídka mne zklamala i nezklamala. Do gondoly z provozních důvodů vlézt nešlo ale pokec s člověkem, který zde zároveň dělá provozního, byl prima. Trochu jsem se bál ideologické nalejvárny o užitečnosti obnovitelných zdrojů energie (OZE) a větrníků nejvíce. Nic takového, debata byla na úrovni a o technických věcech, politika prosazování OZE šla zcela stranou.

 Ideologickou dardu jsem dostal až doma po otevření výše zmíněné brožury. Na samém jejím začátku je v deseti heslech vyzdvižena užitečnost výroby elektrické energie z větru, v dalším pokračování pak mnohokrát opakovaná mantra, že když nebudeme stavět větrníky ve větším počtu, zle se nám povede.

 ČSVE, pokud navštívíte její stránky www.csve.cz, působí na první dojem jako seriózní spolek lidí s akademickým vzděláním, který se zápalem buduje jednu z opor našich světlých zítřků. Po odmetení ideologického balastu v textech člověku začíná být jasné, že se jedná o sdružení podnikatelů ve větrném byznysu, který si mazáním falešného medu kolem našich úst, neb kladně nakloněné veřejné mínění je důležitým předpokladem,  klestí cestu k ještě masívnější výstavbě VTE a tím silnějšího toku dotovaných cen elektrické energie z VTE. Pojďme se podívat, jak se na zdroje na které vsadili, dívají oni sami a jaký názor se snaží vnutit širší veřejnosti.

 Celá brožura má společného jmenovatele. Její tvůrci nakládají s fakty velice účelově a ty, co se nehodí jaksi zapomínají zmínit. Není to tak, že by lhali, to vůbec ne, jenom svou věc neuvádí ve všech souvislostech. 

• Jedná se o čistě obnovitelný zdroj s nulovou produkcí CO2, neohrožující exhaláty zdraví obyvatelstva, neboť má nulovou produkci SO2, prachu a popílku, pro jeho provoz není potřebná voda a odkalovací nádrž, neprodukuje nebezpečný odpad.

 Tady tvůrci cudně zamlčují jednu věc. Část instalovaného výkonu OZE (tedy i větrníků) musí být v uhelných elektrárnách zálohována takzvanou "točivou zálohou" to znamená, že v některé z uhelek běží naprázdno turbogenerátor bloku a v případě náhlého úbytku výkonu OZE je přifázován. Točivá záloha se provozuje z toho důvodu, že výkon je potřeba okamžitě, z odstaveného a studeného bloku se dostane až za 6-8 hodin. Kolik se takto ročně spálí zbytečně uhlí mi není známo. To, co za tyto zálohy zaplatíte, máte ve faktuře v kolonce systémová podpora. 

• Jediná moderní VTE o výkonu 2MW ročně v průměru vyrobí 4430MWh elektřiny, což představuje roční spotřebu 1265 domácností tj. cca 3200 osob. V roce 2010 vyrobily VTE v ČR 335 000MWh elektrické energie, což odpovídá spotřebě 95 700 domácností tj. 240 000 osob. 335 000MWh by bylo možno vyrobit spálením 335 000 tun uhlí, čímž se vyprodukuje 336 000 tun CO2.

 Jaké by to bylo hezké, kdyby to byla celá pravda. Tím, že OZE vyrábí na náhodu, tedy ne podle předem sjednaného diagramu, protože to pro nepředvídatelnost vývoje větru a svitu slunka prostě nejde, tím je uplatnění jimi vyrobené energie v síti obtížné. V průměru se daří prodat pouze 15% takto vyrobené energie. Vykoupit a zaplatit dotovanou cenou však provozovatel sítě musí všechnu. Za tu prodanou musí navíc zaplatit ještě takzvaný Zelený bonus. Reálná a pravdivá čísla tedy dostanete až po vynásobení těch uvedených koeficientem 0,15. 

• VTE disponují krátkou návratností energie spotřebované při jejich výrobě a instalaci, dle výrobců se jedná o 3-6 měsíců.

 S tím lze asi souhlasit. 

• VTE mají relativně jednoduchou montáž a demontáž. Po skončení životnosti se VTE demontují a lokalita se uvádí do původního stavu. VTE mají nízké náklady na likvidaci, cena získaných surovin je vyšší než tyto náklady.

 Nebyl bych si zdaleka tak jistý. Náklady odhadované v některých zjišťovacích řízeních EIA se stanovují na cca 1,5-2,5milionů korun v dnešních cenách. Je otázka, co s tím udělá 25 let a co udělá s firmami, které VTE provozují. Často jde o účelově založená s.r.o., které se dokáží během jediného dne beze stopy zdekovat aniž by po sobě cokoliv zanechaly. Obcím, na jejichž katastru VTE stojí, pak zbydou oči pro pláč, protože z vlastních prostředků nedokáží dosloužilé VTE zlikvidovat. 

• VTE mají minimální nároky na zábor zemědělského půdního fondu v poměru k množství vyrobené elektřiny.

 Zemědělství opravdu asi nebrání. Větrné farmy však brání volnému pohybu obyvatel. Ačkoli se zaklínají bezpečným provozem, pro jistotu zakazují provozovatelé vstup do prostoru větrných farem například z důvodu odletujícího ledu z listů rotorů. 

• Pokud vybudujeme v ČR všechny VTE, které jsou nyní reálně plánovány, tak se stále jedná o množství, které nemá zásadní vliv na stabilitu sítí ani na potřebu záložních zdrojů.

 Instalovaný výkon VTE zatím skutečně není velký. Bezpečnostní limit stanovený ČEPS a sice 2000MW z OZE do roku 2015 je už dnes využit a dokonce překročen a to díky boomu ve výstavbě fotovoltaických (FVE) elektráren. Síti je jedno jestli ji rozkýve VTE, FVE nebo něco jiného. O zvýšení limitu pro připojení OZE se bude teprve jednat po vyhodnocení sledovacího období jež je stanoveno do letošního září. 

• Moderní stroje, při správném projektování, splňují veškeré hygienické limity.

 Moderní stroje především neustále rostou jak do rozměrů, tak do výkonů. Málokdo asi zpochybní fakt, že dnešní větrník o výkonu 2MW a výšce 150m způsobuje větší aerodynamický hluk, než 30 metrová turbína o výkonu 100kW. V dnešní době je přijato dogma, že VTE 600m od baráku nemůže škodit a ve zjišťovacích řízeních je to vždy bez problémů doloženo studiemi, které si ale zadává a platí sám investor. Je jasné, že s hlukem v nich není žádný problém. On ale je. Faktické dlouhodobé měření hluku, které by zohlednilo specifika všech ročních období však nikdy nebylo nikde provedeno. Problémy s hlukem ale lidé bydlící těsné blízkosti VTE mají.           

• V podmínkách ČR se jedná o druh OZE s nejnižší výkupní cenou, jejíž hodnota je nejbližší ceně silové elektřiny. Cena silové elektřiny na burze v některých momentech dokonce překračuje výkupní cenu elektřiny z VTE.

 Tohle už je opravdu zoufalost. Samozřejmě že v některých chvílích je cena elektřiny zobchodovávaná na burze dražší než výkupní ceny VTE. A může být i mnohonásobně. Ve chvílích, kdy volná energie prostě není k mání a někdo ji přesto chce, její cena vzroste na mnohonásobek. 

• Nezanedbatelná část výroby komponentů pro VTE a činností při jejich výstavbě, je vykonávána českými firmami a peníze investované do větrné energetiky tak podporují i domácí ekonomiku a pracovní místa neodplynou do zahraničí.

 Nedokážu posoudit. Vím jenom to, že v chomutovské průmyslové zóně měl vzniknout podnik na výrobu tubusů VTE. Žádný tam není. 

• Po dobu životnosti VTE její provozovatel finančně přispívá obci, v jejímž katastrálním území je projekt umístěn a podporuje tak rozvoj dané obce. 

To je otázka dohody. Může se totiž stát, že investor postaví své větrníky i přes odpor obyvatel a zastupitelstva obce. Pokud se mu podaří skoupit pozemky v katastru, nemusí se obce už moc ptát a už vůbec platit. Navíc, viděl jsem smlouvu firmy APB Plzeň s Horou svatého Šebestiána, zavazují se v ní platit po dobu 15 let, provozovat větrníky však chtějí 25 let. 

Volání po další výstavbě OZE ať už VTE, FVE nebo jiné je ve chvíli kdy máme v jejich instalovaném výkonu sílu, která začíná být nad možnosti naší přenosové soustavy a přitom ten výkon takřka neumíme využít,  na hlavu. Je vidět, že toto volání je z kruhů, kterým jde pouze o ten byznys. Povídačky o čisté energii tomu dělají pouze líbivou fasádu. To, co je v současné chvíli na pořadu dne, je budování tzv. chytrých sítí, smart grids chcete-li. Tyto umožní lepší využití energie vyrobené z OZE. Bez nich je budování dalších zdrojů říkání si o malér.