Reforma EU? Che, che, che. Pamatujete ještě na bolševickou Přestavbu?

Tak asi takovou naději na úspěch má některými vzývaná reforma EU. Reforma se nikdy nemůže podařit, protože aktéři EU si ji ve skutečnosti vůbec nepřejí.

Závěr bolševické éry v Evropě má mnoho analogií s dnešním stavem EU. Tehdejší komunistická věrchuška sestavená z přestárlých, "zasloužilých" bolševiků byla stejně neschopná pochopit realitu všedního dne a potřeb či tužeb běžného člověka. Neustále se podbízela vyčpělými hesly, kterými se jí před desítkami let podařilo strhnout masy, které se ale přežily a v čase přestaly fungovat, protože okolní svět se změnil a lidé už měli jiné priority, než v práci strhnout výkonnostní rekord.

Současné směřování EU je v mnohém naprosto stejné. Její představitelé melou prázdné fráze o nutnosti větší integrace, o nutnosti přijímání migrantů a jejich nezadatelných právech aniž by si dali tu práci a alespoň na pět minut nastavili ucho, a ze svých hradů si poslechli to, co si povídají lidé na ulici. Ke své škodě. Kdyby totiž poslouchali, věděli by, že jejich rétorika, která jim zajišťovala po desetiletí pohodlný, materiálně bohatě zajištěný život, se už dávno přežila a naprosto se rozešla s dnešní realitou.

Někdejší bolševici si, na rozdíl od tzv. dnešních Evropských elit, začali toto uvědomovat, nicméně bylo už pozdě. Nebyla nic platná gesta, kdy byly rozestavěné aparátčické budovy tzv. odevzdány lidu a přetvořeny třeba na nemocnice a nebyly nic platné ani sáhodlouhé projevy o tom, že si tyto změny uvědomují a že se polepší. Nikdo už jim neuvěřil a tím, že po desetiletí ochraňované jejich vedoucí posty nedovolily vyrůst následné generaci, za sebou neměli nikoho, kdo by je podpořil a udržel kontinuitu. I samotným mladým bolševikům, nepuštěným k lizu, byl trudný a předpovídatelný osud jejich tatíků lhostejný a v koutku duše jim ho i přáli.

Něco takového se dnes děje i v nejvyšších patrech EU. Ti, co na to ještě mají sílu, kolem sebe kopou jako dodělávající kobyla, ale je to jen otázka času, kdy i jim bez podpory zvenčí dojdou síly. Reálně uvažující lidé už dnes ví, že tudy cesta dále nevede. EU se musí rozpadnout zpět na národní státy a začít znova. Bez byrokratického, vševědoucího a vymýšlejícího si centra, jako společenství suverénních států, které si navzájem mohou významně pomoci, ale pouze za předpokladu, že tu potřebu skutečně mají a chtějí ji, ne proto, že si to nějaký moula vymyslí v kanceláři a nařídí jim to.