Mám rád životní výzvy. Absolvoval jsem jich už celou řádku a vždycky to byla jízda. Tedy, mezi své další výzvy zapisuji Závod na 100 km ...
Život je jedna velká výzva a aby nebyla nuda, občas si jej zpestřuji dalšími výzvami. Tu první, nejzásadnější, jsem si naordinoval v roce 2010. Začal jsem běhat. Umřela mi máma, odešla náhle a tak jsem se pokoušel to vše vyhnat z hlavy. Dařilo se, ale ne úplně. Pak jsem běhání měl jen občas a když přišlo léto 2013 bylo jasno. Radka mě vytáhla na moji první "Desítku". Běžela se mnou, tedy aspoň ze startu. Pak, když mi utekla, zůstal jsem v tom davu sám, ale i tak to bylo super! Najednou jsem byl úplně vodvařenej z toho, že vydržím deset kiláků a nepadnu na hubu... OK říkám si, budu trénovat a zkusím, jak na to bude reagovat tělo, kam mě až pustí. No a protože moje tělo bylo trochu víc zaoblené, tak bylo z čeho brát. Já bral ze svých 106 kilo. Po roce se mi povedlo dostat na 90 kg a pak po dalších životních zkušenostech až na krásných 82 kg. To se psal prosinec 2016.
Běhání je ale nejenom o běhání, důležité je správně trénovat, jíst, regenerovat, odpočívat a cvičit ...Začal jsem trénovat ve skupině stejných nadšenců a to každé pondělí v Milíčovském lese. Bylo to něco zcela nového, nepoznaného, krásného. I když to hodně bolelo. Tělo to ale chtělo a já ještě víc. K tomu jsem přidal jogu a posilování.
Pak přišly první závody, touha dosáhnout nějakého výsledku. Člověk je od přírody soutěživý tip a tak jsem se i já pouštěl do odvážných závodních výkonů... první desítka, pak půlka a celý maraton v Praze. To byl zážitek jako hrom!!! 11 tisíc bláznů maže Prahou... Když přišel první závod v přírodě měl jsem jasno! Tohle je to pravé co chci!
Dnes po těch letech vím, že už po Praze běhat nechci. Tak nějak jsem ochutnal tu krásnou atmosféru velkých a největších závodů a stačilo mi to. Teď se raději orientuji na menší a střední závody v terénu, trailové běhy. Miluji to na Horských výzvách, to je fakt mazec... když jsi těsně pod vrcholem Sněžky, parťák tě hecuje, že to je už jen kousek Obřákem dolů a ty to pustíš šusem po těch obřích šutrech až necítíš nohy!!! To byl super zážitek!!! Tak to byla zatím má poslední Horská výzva Krkonoše v zimě 2018.
Nikomu se nevyhnou zranění a ani já jsem nebyl výjimka. Nemilé je, když se tě to drží přes jeden rok a s přestávkami ti tělo dovoluje sem tam popoběhnout a v zápětí ti zasadí úder v podobě snad už počtvrté natrženým lýtkem na stejném místě. Bezmoc... tak lze charakterizovat stav mysli, když jdeš od lékaře a ten ti řekne "No jo pane Rýdl, už nejste nejmladší a tak byste se měl šetřit" .... Ty vole, já se šetřil čtyřicet let a byl jsem z toho jako Míša kulička, takže tím to nebude. A taky nebylo. Hlava je hroznej prevít. Naštěstí jsem se ze všeho vylízal a zase se dostávám do správnýho laufu. No a protože už tu nebyla dlouho žádná pořádná výzva a mý tělo je už zase trochu kulatější než si přeji, rozhodl jsem se, že si dám "poslední" mega výzvu. Chtěl jsem si jí splnit už před rokem, ale nevyšlo to ze zdravotních důvodů. Tedy ke svým 52 narozeninám si chci dát závod na 100 km v jednom tahu...
Takže začíná příprava, dám dohromady tréninkový plán, zajdu na kontrolní měření laktátové křivky a výkonostního hodnocení těla, abych věděl do čeho jdu a zároveň se s odborníky poradím co a jak aby mě to nezabilo. Mám na to tedy rok abych se připravil.
Přátelé, vím, že si tenhle sen, tuhle výzvu chci užít. Udělám vše proto aby mi to vyšlo. Pakliže bude chtít být někdo z vás u toho, budu jedině rád... chci se zase dostat do formy a běhat ty dálky v lesích ...
Běhu zdar
