Je zima, prší, je sychravo. Někomu se to líbí, jinému moc ne. Tedy podzim a zimu mám obecně rád, ale takové to vlezlo moc ne, raději se koukám na prosluněné barevné listy stromů než do mlhy...
Pracovat se musí za každého počasí, to dá rozum. No a my stavaři to máme občas těžké, protože děláme počasí, nepočasí. Když jste třeba na střeše domu, nebo na lešení u fasády, nebo snad na place a zabýváte se zrovna zemařinou, tak vás to počasí může občas dostat do úzkých.
K tomu moderní technika, bez které to dnes nejde a zajímavá zápletka je na světě. Je jasné, že i zde platí Murphyo zákony a že dané situace nejde než zažít! Ten, kdo by to snad chtěl vymyslet,by za to měl dostat fakt zlatýho Bludišťáka, protože to co se občas stane, nejde vymyslet.
To se má tak, že tři měsíce sháníte firmu na zemní práce je počasí jako víno. No a když ji seženete a oni mají kapacitu a konečně dorazí na plac, začne chcanec jako prase. Tedy déšť! OK. Nic nás nepřekvapí, ale déšť nezastavíš to dá rozum. No jo, ale jak ovládat techniku, když ti prší do nosu? Ano, čtete správně, prší tak moc, že se to odráží od těla a cáká to až do nosu! Nějaká kapuca nebo deštník...? Pche, to není účinné, protože je u toho ke všemu ještě vítr. Takže podmínky pro venkovní práce jako stvořené!
Jsi běžec a jak známo není špatné počasí, jen špatně oblečený běžec. V tomto duchu přistupuji i k mému stavařskému šatníku. Oblečení tedy v pohodě. Přišel jsem na místo, kde se má provádět vyměření a myslím, že jsem byl skvěle oblečený. Já ano, ale můj tablet nikoliv!
"šéfe, jaká je tady kóta? Můžete se mi podívat ať vím, kde mám skončit s výkopem?" zazněla obyčejná otázka od dodavatele se kterým jsem byl dohodnutý na kontrole prvotních výkopových prací.
"Podívám se Stando, tedy pokusím se..."
Marně! Na displej napršelo a nebyl jsem schopen ho odemknout. Chvilku jsem se s tím trápil, ale nešlo to. Počasí bylo proti. Odešel jsem tedy do kanclu, tam jsem chtěl zjistit vše potřebné a zase se vrátit. Začalo ale pršet fakt hustě a ještě víc, tak jsem zůstal v suchu s tím, že budeme pokračovat až přestane ta siberie.
Nakonec to trvalo asi hodinu. Když jsem se vrátil na plac zpět, nestačil jsem se divit! Na místě, kde jsem stál, byla taková jako "kadibudka". Prostě ti naši dobrotiví kolegové stloukli narychlo přístřešek, kadibudku, abych mohl být schovaný před vlivem nepřízně počasí a měl "klid" na práci.
Když mě viděli jak jsem spokojeně zaplul do kadibudky začali se řechtat jako blázni... Bylo to velice příjemné mít najednou stříšku nad hlavou. Jen jsem se obával, když začne foukat fakt silný vítr, že mě ta kadibudka přiklopí a budu součástí výkopu!
Naštěstí se tak nestalo. Je dobré mít kreativního dodavatele ne?
Chlapi ještě jednou díky...
