Když jsou tři v jedné posteli, nemusí to být hned vo hubu. Může a je to občas velká legrace, věřte mi ...
Není to tak dávno, co mi Zrzka sdělila, že by bylo dobře, aby s námi Cipísek spal v našich manželských postelích.
"miláčku, ale my nemáme manželské postele" vypadlo ze mě a začal jsem se řechtat...
"ty vole, lásko, nezlob mě ještě ty, stačí, že musím řešit mladíka a jeho touhu spát na tvojí polovině ve tvé posteli. Teď se tam chceme dostat oba a já nevím jak to mám udělat, abych se o tvou polovinu nemusela dělat s Cipískem".
"Zrzko moje milá, uvědomuješ si, že ale nejsme manželé a proto je třeba si ujasnit pojmy. Tedy říkám, můžeme se zamyslet nad situací, že s námi mladík bude usínat, ale co bude dál, to je třeba rozebrat. Navrhuji červené"
"tak to nalej ať máme bystrou mysl" prohodila s úsměvem ta moje holka kudrnatá a já šel do kuchyně pro naši oblíbenou značku "Nevím co to je ale chutná to" od kolegy z brněnska.
Věc se má tak, že mladík poslední dobou dělá všechno proto aby byl jako já. Rozuměj, co mám na sobě to chce taky, co si namažu po koupeli na tělo, to chce taky, jak si učešu vlasy tak je musí mít i on, co říkám občas opakuje, takové to počáteční vyhraňování se a vytváření si vlastního názoru...
Je úžasný, když si vezme stejnou mikinu, kterou mám i já a jdeme spolu po městě a on na počkání cizím klidně vypráví, že má stejnou mikinu jako jeho Vládi... To se vždycky můžeme potrhat smíchy. Ještě, kdyby začal jíst to co jím já..., ale to přijde časem.
No a tak se jednoho večera stalo, že mladík zase ulehl na mojí polovině s tím, že se tam chce ráno probudit a budeme se kulíškovat a vzbudí se jako první v pět a probudí mě abych nezaspal do práce... Takovej čipera to je!
Tak jo, ulehnul, pusa na dobrou noc a snad bude klid. To víš že jo...tři pohádky, dvě písničky, tři vyprávění co nového ve školce a je v limbu.
"Dneska to bylo nějaký dlouhý" povídám Zrzce, když se ke mě vrátila na gauč od mladíka.
"no jo, měl spoustu plánů, jak ti to tam zaprdí a nepustí tě do postele, tak že budeš muset jít k němu do pokojíku. A strašně ho to rozesmálo, rošťáka jednoho"...
Cink, cink a lahev je v trapu. Chutná skvěle. Ještě že je ten pokojík volný, jinak by jeden neměl ani chvilku pro sebe a nemohl by přemýšlet jak to všechno udělat.
Když uleháme každý na svou půlku a mladík je mezi námi, rozuměj mám ho na zádech a ležím na pravém boku s pravděpodobností rovnající se téměř sto procent, že když se pohnu sletím na zem, najednou se ozvalo prdnutí. Oba jsme se se Zrzkou začali smát, až to mladíka lehce probudilo. Zrzka povídá ... "kdo to byl?" . Má odpověď "já ne, já neprdím"... a najednou mladík v polospánku ... "to jsem byl já maminko" a začne se smát. Oba nás to odbouralo a polštáře nám byly malé. Mladík naštěstí hned usnul, takže jsme se i my poté co jsme to rozdejchali, mohli odebrat do spánkové říše.
Ráno byl naštěstí víkend a tak jsme se probudili hnedle kolem sedmé hodiny. Cipísek se začal vyptávat co se komu zdálo. Zrzka mu odpověděla, že se jí zdálo, jakoby tu někdo večer prděl do postele. Na to mladík vyletěl a začal se zvednutýma rukama jásat, že se jí to nezdálo, že to byl přeci ON kdo prděl a ještě se tomu smál!!!
Bylo to tak krásné "přiznání" až nás to zase odbouralo. Z toho tedy plyne, že před sebou máme ještě nějakou dobu, kdy bude mladík usínat a prdět mezi námi a my se Zrzkou budeme muset hledat azyl v dětském pokojíčku nebo u televize na gauči?
"miláčku, ten gauč je děsnej" ....
