Všichni asi znáte časopis Nový Prostor. Jak by ne, vždyť na každém výstupu metra je nejméně jeden prodejce. I já mám svou zkušenost, tady je...
Každou středu jsem jezdil za klukama na fotbálek. Hráli jsme pravidelně od šesti v tělocvičně na Praze 7 a tak má cesta ze Stodůlek vedla metrem až na Vltavskou odkud jsem se vždy vydal pěšky. Bylo to kousek, taková pěší rozcvička před hodinovým matchem tři na tři.
Vystoupil jsem z metra a šel směrem ke schodišti, které mě vyvezlo nahoru k tramvajím. Kdo to na Vltavský zná, ví, že to tam fouká jako na Sibiři. Vždycky! Tak jo, Sibiř překonána, jedu nahoru po schodech a už z dálky slyším mohutný hlas... "Nový prostor, kupte si Nový prostor..." Ten chlap měl hlas jako zvon a byl to hlas velmi příjemný, takový hrubý, milý a příjemný. Nechtělo se mi věřit, že je to "standardní prodejce" NP, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by to byla skrytá kamera nebo tak něco. Prošel jsem kolem něho slušně mu s úsměvem poděkoval, že nemám zájem a šel jsem ven směrem na ulici. Než jsem vyšel těch pár schodů abych se dostal ven z vestibulu, nemohl jsem neslyšet jeho další hlášky, tipu "hezký den madam, kupte si nový prostor, máme tam velmi zajímavé čtení", nebo "mladý pane co si přečíst zajímavý časopis?" ...
Nedalo mi to a zastavil jsem se. Musel jsem ho chvíli pozorovat, poslouchat, protože on dokázal to, že ho člověk fakt poslouchá! Zaujal a byl fakt zajímavej. Nemohl jsem si pomoci a šel jsem k němu dolů zpátky. "Dobrý den pane, vy jste si to rozmyslel?" bylo první na co se zeptal když mě uviděl jak k němu přicházím. Normálně mě registroval, že jsem kolem něho prošel a odmítl jsem ho a teď jsem se k němu vrátil letělo mi hlavou. "Ano, jste slyšet na celou Vltavskou a máte takový super hlášky, že si musím jeden Nový prostor fakt koupit!" vypadlo ze mně s úsměvem. "To rád slyším, mám u vás tedy padesát korun, pane" zněla jeho sebevědomá odpověď. Dal jsem mu stovku a vzal si časopis. Chtěl mi vracet peníze, ale já jsem mu začal vysvětlovat, že bych byl rád, kdyby si zbytek nechal, za to jak úžasný výkon jako prodejce podal! Byl jsem mu vděčný za to, že na mé tváři vyloudil úsměv, zamyslel jsem se nad tím co a jak tenhle člověk dělá... jak je sebejistý svým vystupováním a vlastně jsem se zamyslel i nad tím, proč takhle schopný chlap prodává Nový prostor a není někde jinde? "Vždyť ten by dokázal prodat mrtvými zimník" říkal jsem si v duchu...
S velkým vděkem jsme se rozloučili, popřáli si hezký den. Já odcházel skvěle naladěný s časopisem v ruce na fotbálek a Petr, tak se jmenoval, pokračoval ve svém vystoupení. Ano! Považuji to za vystoupení člověka, který uchopil svůj osud za pačesy a začal se snažit. Makal a byl nejspíš vděčný za tuto šanci. Neznám jeho pohnutky proč a jak se mu povedlo dostat se až k Novému prostoru, ale jedno vím jistě. Tenhle borec je šikovnej a odsud se jistě někam dostane!
Poté jsem Petra občas ještě vídal na Vltavský a vždycky jsem se na něj usmál a pozdravil ho. Jestli si mě pamatoval nevím, ale to není vůbec podstatné. Já jsem rád, že tenhle člověk později s prodejem NP skončil a dostal zajímavou práci někde v divadle... Aspoň takto si to pamatuji, když byl nějaký dokument v TV. A kdyby to bylo jinak taky nevadí, důležité je, že se odrazil a šel výš a dál.
Chtěl bych touto cestou Petrovi ještě jednou poděkovat. Všem ostatním prodejcům NP popřát pevné nervy s námi "odmítači" a pokud možno ať mají taky úsměv na rtu a úspěšný prodej svého časopisu...
Pěkný den Vladimír
