Pamatovat si kdy má vaše nejbližší okolí narozeniny, svátky a jiná výročí je nadlidský úkon. Můj táta to uměl každý rok okořenit, takže je na co vzpomínat...
Přiznám se bez mučení že jsem asi po tátovi, ale to co se povedlo jemu se mi zatím nestalo. I když čím jsem starší tím více musím koukat do chytrých poznámek ať už v PC, mobilu nebo kalendáři abych si uvědomil kdo bude co slavit...
Narodil jsem se v červenci. Jednoho takového slavnostního dne jsme byli všichni nachystáni v našem pražském bytě a začali jsme s oslavou. Zábava běžela jak měla, byla legrace, pití a jídlo všem chutnalo. Své dva syny jsem při těchto rodinných oslavách viděl vždy jen když se rozdával dort a jiné sladkosti nebo když se oslavenci gratulovalo a předávali se dárky.
Ke konci toho dne, když jsme zůstali se ženou sami v obýváku jsme si vzpomněli na mého tátu. Začali jsme rozebírat jak se asi má, jak se mu a jeho rodině daří a jestli ještě zavolá aby mi popřál k těm mým narozeninám. Táta bydlel mimo Prahu a bylo zvykem, že mé narozeniny se slavily v prvním termínu u nás doma s "pražákama" a hned poté s celým "zbytkem" mé rodiny v rodném Chomutově. Tentokrát to ale nevyšlo a tak byla jen jedna oslava, v Praze. Jak už to tak bývá děti se postarají o to, že zapomenete každou myšlenku, kterou jste se rozhodl rozvinout a dotáhnout do konce a svým křikem na sebe strhnou pozornost. No a to se stalo i u nás, když nás z našeho rozjímání vytrhli kluci svým křikem, když se hádali o to kdo bude teď u počítače.
OK. Vše šlo dál, život běžel každodenním tempem až byl srpen, týž den jako v červenci co jsem slavil narozeniny. Vyšlo to opět na sobotu a po obědě mi zazvonil telefon. Koukám kdo mi to volá a on TÁTA! Skvělé, rád ho uslyším... "Ahoj tati copak se děje? Všechno v pořádku?" začal jsem. Na druhé straně se ozvalo: "ahoj Ládo, to víš že jo, vše je v pořádku! Chtěl bych jen synku k těm dnešním narozeninám popřát všechno nejlepší a tak ti volám" vysvětlil mi taťka svůj důvod telefonátu. "To jsi moc hodný tati, že mi voláš, a děkuji ti. Má to ale jeden háček víš?!" pokoušel jsem ho navnadit, jestli si náhodou nenapadne, že se spletl o měsíc... Nenapadlo. "Něco je v nepořádku Ládo?" zněla jeho okamžitá otázka. "Ne vůbec ne, jen že jsem ty narozeniny měl přesně před měsícem tati" Jen co jsem to dořekl, začal jsem se smát. Na druhé straně aparátu jsem slyšel jen takové drobné povzdechnutí a pak už tátovo shrnutí celé situace: "Vždyť víš synku, že já na ty datumy moc nejsem a že si spíš pamatuju kdy mám vystavit fakturu než kdy ses přesně narodil, ale 21. to jsem se trefil viď?" začal se smát taky. "To víš že trefil táto a vůbec si tím nelámej hlavu, nic se neděje. Jsem rád že jsi zavolal, mám tě rád a děkuji za to" byla má odpověď...
Povídali jsme si potom ještě asi deset minut a říkali si, že příště to určitě vyjde a že to oslavíme ve správný den všichni pohromadě. To se taky povedlo. A potom ještě hodněkrát .
Letos jsem ale své padesátiny bohužel slavil už bez táty, protože v únoru roku 2014 odešel. Odešel napořád. Takový je život. Dnes mohu s naprostou upřímností říct, že datum tátových narozenin a úmrtí vím zcela přesně. Při každé oslavě rodinných narozenin i teď blížících se vánočních svátků si na něj vždy vzpomenu, pohladím ho po tváři a promluvím si s ním.
Táto jsi tu se mnou pořád, mám tě rád a ty zapomenutý narozeniny jsou v pohodě ...
Tvůj Láda
