Jsou tomu víc jak dva měsíce, co jsem tu veřejně přiznal, že jsem MUSEL odejít od Zrzky a Cipíska. Dnes bych to chtěl napsat správně. Utekl jsem jako zbabělec ...
Ano. Utekl jsem, protože jsem byl sobecký a myslel jsem jen na sebe. Na ty dva, které miluju a napořád je budu mít ve svém srdci, jsem se úplně vykašlal. Nechal jsem je napospas, ať si se vším poradí po svém. Co já, já jsem ten ublíženej, já musím zachránit svojí kůži…
Bylo to zbabělé, krátkozraké. Dnes vím, že to byla má největší chyba v životě.
Ať to dopadne jakkoliv a já vím, že to dopadne dobře, bude to navždy "moje Zrzka a můj Cipísek".
Kdysi jsem onehdy vědomě pořídil nahrávku nás dvou, jak vedeme rozpravu o tom jak řešit aktivitu pro Cipíska, jak řešit to či ono bylo to záměrné. Chtěl jsem Zrzce dokázat, že mám pravdu. Omyl, ONA měla a má vždycky pravdu, to jsem tu přeci napsal, tak nechápu proč to nevím?!
Zrzka o nahrávání věděla. Byla sama sebou jako vždy a já byl pořád ten zarputilej, v opozici, zabejčenej blbec, který s ní pořád "bojoval" a prosazoval stále svůj názor, protože jsem byl přesvědčenej, že je lepší než ten její. Víš jaký to je procitnutí, když si ve výšce 2000 m.n.m. ve spacáku poslechneš do sluchátek tento záznam a zjistíš, že jsi byl totálně mimo! Že jsi byl za úplnýho vola? Je to fakt procitnutí jako hrom! Až přestaneš vnímat ten chlad kolem.
Nechápu to, stejně tak jako Zrzka nechápe proč jsem jí nedal šanci, proč jsem jí jen suše oznámil " končím, stěhuju se“…
Na odchodu jsem byl taky zaslepenej a vzal si "všechno moje" i když to nebyla pravda. Zrzka měla ty koule a nechala to být, protože věděla, že si to uvědomím a později jí aspoň část věcí vrátím, protože přeci musím poznat, že to není moje. Naopak, já nechal u Zrzky ve sklepě své nejdražší vybavení do Švýcarska a bez toho bych byl fakt nahranej. Jenže Zrzka není žádná blbka a věci mi dala, když jsem se zeptal, jestli náhodou neví kde by mohlo to vybavení být?…
Takže pánové a dámy. Vřele vám všem doporučuji, než uděláte stejnou hloupost jako já, zvažte všechna pro a proti. Nadejchněte se, vydejchněte, udělejte sto kroků a pak za svým partnerem jděte, chytněte ho za ruku a v klidu mu koukejte do očí a u toho mu řekněte tuhle větu, věty:
" miláčku, já jsem úplně zahnanej do kouta a nevím co si s tím počít. Nevím jak reagovat na tvoje určitě dobře míněná slova, věty, ale ve mně to vyvolává bouři emocí se kterými si nevím rady. Pomůžeš mi to vyřešit? Já udělám vše abychom se pochopili…“
Nenechte ze sebe udělat fotry a kravky od televize, co jsou bez nápadu, bez života… Nenechte se zmást tím falešným pocitem, že potřebujete svobodu. Je to jen váš útěk od problému, který stojí za to řešit. Mluvte se svým protějškem, protože odejít, dokonce poněkolikáté, je srabárna.
Dnes tohle všechno vím. Zrzka to ví taky, protože jsem jí to řekl. Přímo do očí. Dovolila mi to.
Čas ukáže zda-li mi odpustí, zda-li budu hoden být jí na blízku. A úplně nejvíc mě mrzí, že jsem ublížil Cipískovi. To je téměř nenapravitelné… i když i na to si teď troufám.
Možná mě budete mít za blázna, za snílka, ale věřte, že ti dva mi za to stojí!!! A já udělám cokoliv aby o mně smýšleli jako o tom Vládinovi, kterýho milovali a kterýho si možná ještě pustí do života…
Uvidíme…
