Jeden si takhle zajel v listopadu 2016 na Francouzský venkov. Úplně cizí prostředí, cizí statek, neznámá paní domácí mluvící pouze anglicky a francouzsky... Byl odhodlán nechat doma všechny starosti, hlavu plnou problémů...
To ráno ho probudili ptáci svým zpěvem velmi brzo. Bylo to ráno na které se těšil a zároveň ho naplňovalo jistým smutkem, že něco končí a opouští milované místo. Místo, které se tak neoddělitelně zapsalo do jeho života. Místo, které jeho milá nikdy neviděla...zatím.
Byl opět ve Francii a měl se chystat domů za svojí rodinou. Malá a velká Eliška se otevření nového centra nemohly zúčastnit. Obě holky byly totiž nemocné a musely zůstat doma. Rhian pozvala Vladimíra s rodinou na otevření nového relaxační centra, které vzniklo z bývalého statku na francouzském venkově, nedaleko Le Man. Kompletně jej přestavěla na relaxační, jogové a pobytové centrum, kde bylo možné najít svou harmonii, klid a rovnováhu, tak jak se to podařilo před třemi roky Vladimírovi. To on se svým kamarádem Honzou se zasloužil velkou měrou o finální podobu celého projektu.
Stalo se toho tehdy v zimě roku 2016 velmi mnoho. Byl listopad a on odjel na tři týdny pryč do Francie. Odjel si srovnat své myšlenky, vyčistit hlavu od všeho co se mu v ní honilo, od všeho co jej svazovalo, ale hlavně od nejistoty v podobě vztahu s Eliškou. Tehdy se rozhodl pro radikální řešení a sice, že bude tři týdny bez telefonu, bez dat, bez Facobooku, bez Lištičky, jak jí občas s láskou říkával... Byl to velmi složitý rok i když jak se později ukázalo, vše co se poté stalo bylo klíčové v jejich budoucnosti... Úplně první Vladimírův pobyt u Rhian byl tím startovacím bodem všeho. Tři týdny změnily život hned třem lidem na světě. Bolelo to. Bylo to těžké, Eliška zápasila nejvíce. Nakonec ale právě ona získala z Vladimírova pobytu nejvíce. Její manželství se vyřešilo tak nějak "samo", a to sice když jí její manžel oznámil na začátku prosince, že odchází za hlasem svého srdce. Budiž, řekla tedy Eliška a byla plná odhodlání splnit si všechny sny co si kdy s Vladimírem vyřkla, za každou cenu. Od toho dne se začala psát nové etapa vztahu Elišky s Vladimírem.
Rhian začala s Honzou a Vladimírem spolupracovat na návrzích a realizaci rekonstrukce. Čekal je nelehký úkol, ale odhodlání a vize toho krásného projektu je všechny hnala dopředu. Když Honza poprvé dorazil na statek dostal ihned několik úžasných nápadů jak vše zrekonstruovat. Byla to velice plodná spolupráce. On a Rhian prodebatovali spoustu hodin až nakonec našli řešení, které se zamlouvalo všem.
Slavnostní otevření bylo ve velkém stylu. Byli zde všichni důležití. Rhian pozvala svou sestru, přátele z charity, z vesničky kde statek ležel, rodinné příslušníky všech co pomáhali se stavbou, Honza přijel se svou partnerkou, hlavního stavitele Jean Piere Lacoste, který vše se svými lidmi vyprodukoval do finálové podoby, lidi kolem jógy, relaxace atd... Slavnost to byla náramná, vše bylo jednoduše, vkusně a prakticky řešeno, přesně tak jak si kdysi v zimě roku 2016 Vladimír s Rhian nesměle plánovali.
Vladimír se procházel osamocený po spodní části zahrady a vzpomínal jak tu poprvé kácel stromy, náletové křoviny a čistil vše od plevele, jezdil běhat k nedalekému letovisku, odpočíval a meditoval u jezírka, psal povídky... "Na co myslíš Vladimíre" vyrušila ho otázkou Rhian. "Vzpomínám jak si mě poprvé požádala abych trochu vysekal tuhle zahradu od ostružiní a já to za jedno dopoledne vyčistil celé. Tys mě pak u večeře nazvala Svatým mužem. To mě naprosto dostalo, miluju to tady a jsem ti strašně vděčný, že jsem tě mohl poznat Rhian". Byli si velice blízcí, stali se z nich velmi dobří přátelé, kteří si pomohli navzájem. To vše bylo cítit intenzivněji i nyní po čase, kdy mohli zrekapitulovat co se jim vše podařilo. Možná se dá mluvit o osudovém setkání. Ten den se pozdě večer loučili dva přátelé, kteří si pomohli. Dva cizí lidé, které spojila vzájemná touha po poznání, odvaha pustit se do neznáma bez čehokoliv, jen tak.
Jestli měl Vladimír někdy zjistit, že se může mít rád, že si dokáže říct jakým způsobem chce žít, s kým a jak chce realizovat své sny, bylo to právě zde v La Basse Vanerie na kraji Francie. A Eliška? Ten příběh vám budu vyprávět v další povídce. A nebude jen jedna...
.
